Temná psychologická fantasy mapující cestu zubožené duše posednuté zapomenutým bohem.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

10

Ulan nebyl na něco podobného absolutně připraven. Ačkoli armáda teprve přešla hranice země, už padaly první pohraniční vesnice a osady a vzplály v plamenech. Podle nejnovějších informací královská armáda právě dosáhla prvního z výchozích bodů. Nejbližší významné město Arfarie, Ept, bylo nyní obléháno spojenými vojsky. Prostě bez vyhlášení války sousední zemi napadl.

Taler přecházel po audienční síni, kde se právě radil s dalšími veliteli. Ulan vyslal na pomoc městu část svých ozbrojených sil, což mohlo průběh věcí jen trošku zpomalit, vzhledem k početní převaze však jistě ne nadlouho. Podle dostupných zdrojů zatím nehrozilo spojenectví s Ga'Bairem. To dávalo Talerovi velikou výhodu, jelikož malou zemi notně převyšoval silou.

Až obsadí město a upevní situaci aspoň na dobu několika dnů, může král vyhlásit na dobytém území stanné právo, čímž si podmaní alespoň jednu část a zbytek oslabí ekonomicky i morálně. Navíc tím získá minimálně několik set vojáků jako stvořených pro první linii, aby nemusel ztrácet své muže. Obléhání by mělo začít okamžitě, ještě před příchodem obránců, tím získá výhodu opevnění a nebude muset bojovat na otevřeném prostranství někde v poli.

Dnes překvapivě nejsou na programu žádné hádky, jelikož všichni mají jakýsi posvátný respekt z právě vypuklého konfliktu a zatím nechtějí nějak výrazně zasahovat, když vše jde podle plánu. Pravda, zatím se zřejmě nenašel nikdo, kdo by byl schopen se mu vzhledem k početní převaze postavit. Pokud však nyní získají výhodu města, první vlnu hravě odrazí. Je to boj hlavně s časem.

Taler se otočil k Onyxovi. „Generále,“ začal zdvořile, „je jisté, že Ept bude náš, dříve než dorazí jejich vojska?“ Ostřílený válečník mu pohlédl do očí a s vážnou tváří pravil: „Je to téměř jisté, můj pane.“ To mu stačilo, velitel byl jeden z mála lidí a jediný v této místnosti, kterému věřil. A i když jeho ujištění neznělo naprosto přesvědčivě, trochu ho uklidnilo. Nečekal, že z války bude mít takový podivný pocit. Tížil ho pocit odpovědnosti.

Už se chystal odejít. Neviděl důvod, proč setrvávat déle ve společnosti vojevůdců. Vstoupil dveřmi na chodbu. Hned se cítil volněji, mohl se alespoň zhluboka nadechnout. Rychle došel až na jeden z mnoha balkónů. Ten, který si vybral, byl poměrně malý. Opřel se o zídku a sledoval město. Lidé dole vypadali jako jeden celek, přitom byli každý úplně jiný. Často si kladl otázku, jak je to vůbec možné, jak to, že všechny duše sdílí jeden svět – a přitom má každá svůj vlastní?

Aby se zbavil podobných myšlenek, pokračoval dál do své pracovny. Musel si přečíst novou korespondenci, obzvláště pak dopis od arcikněze. Ačkoli netušil, co by mu mohl vrchní představitel Jeho církve chtít sdělit. To se ale nedozví, dokud si psaní nepřečte. Zatočil doleva, už zbývala jen jedna odbočka, aby vstoupil do průchodu mezi srdcem hradu a jeho palácem. Rychle prošel spojnicí a konečně stál u svého psacího stolu.

Uchopil do ruky srolovaný kus pergamenu. Zlomil pečeť, následně jej rozvinul. Podržel si papír v nejlepším zorném úhlu, chtěl tak docílit co nejpohodlnějšího čtení. Nevěřil svým očím. Co četl, nemohla být pravda! Co si to ten namyšlený ničema, jenž absolutně nemá pojem o vládnutí, dovoluje? Troufl si osočit krále z nesprávných rozhodnutí a špatné výchovy vlastního syna Cynara!

Podle něj se na chlapci velmi podepsalo odloučení, jež mezi nimi je. Tvrdil, že jeho duše musí neskutečně trpět, obzvláště když je vyslán na sebevražednou misi. Jistě mu musel dojít skutečný záměr krále. Prostě se ho potřebují zbavit, tak jej poslali co nejdál. Taler se usadil do křesla. Další stížnosti arcikněze se týkaly nečestného jednání s Ulanem. Útok bez jakéhokoli varování byl pro něj moc podlý. Ano, podlý byl, ale kdyby vyhlásil válku, ztratil by mnoho mužů již na začátku. Nechtěl riskovat zbytečně životy svých vojáků. Copak překročení hranic jiné země s ozbrojenou armádou se již nepovažuje za vyhlášení války?

Díval se do stropu, zatímco přemítal o výtkách určených své osobě. Byl to zvláštní pocit, nikdo se mu dosud nikdy nedovolil cokoli vytknout. Musel uznat několik pravdivých výčitek, se zbytkem nesouhlasil, nebo si alespoň nedokázal připustit pravdu, jaksi vnitřně se před ní chránil. Čím více přemýšlel, tím mu bylo jasnější, že nemůže kněze nijak potrestat, vždyť se k němu pouze zachoval skutečně upřímně. Měl by totéž vyžadovat od všech poddaných. Chce-li se stát mocným panovníkem, musí si získat podporu svého lidu. A jak jinak, než se chovat podle názorů lidu?

Přimhouřil oči, díval se proti oknu, z nějž do místnosti dopadalo světlo západu slunce. Zlatá záře zalila vše okolo, hrad i město pod ním. Pohodlně se opřel, a než se nadál, usnul.

Tvrdá rána do zátylku srazila Ranyta na kolena. Další přišla do zad. Ležel na břiše, zatímco přes něj i dívku znovu přehodili lepkavou síť. Jako předtím je jednoduše srolovali a táhli po zemi do žaláře. Hodili je na studenou zem, ještě stále spoutané v nekonečné pavučině lan. Několik hodin, možná i den je tam nechali bez povšimnutí ležet. Musel se šíleně bránit nutkání, aby využil božskou energii. Po dlouhém čekání se na ně konečně přišel podívat sám pan král.

Nechal je osvobodit. Netrvalo však dlouho a byli oba zavěšeni v okovech přitlučených do zdi. A panovník si osobně vychutnával každý úder těžkou lopatou. Ranytovi stékaly po celém obličeji potůčky krve, nejvíc z nosu. Skřet viděl, že bolest mu nedovoluje nic říci, proto se přesunul k jeho společnici. Neobtěžoval se s žádnými prázdnými gesty, hned jak mohl, uštědřil jí ránu přes tvář. Vyjekla. Napřáhl se znovu a znovu.

Konečně podzemní tvor upustil zakrvácený nástroj. Ten se zařinčením dopadl na zem. „Tak už mi řekněte, proč tu jste!“ rozčiloval se. „Říkali jsme to,“ sykla Danira. Odpověď ho ještě víc rozlítila. Zvedl zbraň a přiblížil se k ní. Už se napřahoval, když se ozval elfský hlas. „Srabe,“ řekl jasně a nahlas. Všichni podzemní tvorové ztuhli, dokonce i jejich vůdce. Zarazil v polovině úder mířený na dívku. Pomalu otočil hlavu a poté celé tělo k muži.

 

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz

---