Synarchie

 

Na kameném náměstí,

ve špíně a prachu,

bez výčitek a beze strachu,

najatí herci hrají hru na svobodu.

 

Z balkonu v nejvyšším patře,

s pobavením a pílí udílí loutáři své rozkazy,

nikdo nepochybuje, nepadnou žádné dotazy,

publikum se baví a stalo se součástí hraného kusu.

 

Jen v zadní řadě blízko telefoní budky,

stojí muž se zmijovkou na hlavě,

s pochybnostmi, poslouchá váhavě,

a zděšeně hledí do prázdných očí kolem.

 

Herci předvádějí další frašku,

a dav se směje, a dav tleská,

teď hraje stařík, teď holka hezká,

každý má favorita dle svého vkusu.

 

Jen na balkoně zavládne zděšení,

někdo dole se s námi nechce smát,

odveďte ho, to se musí potrestat,

co kdyby si ho někdo všiml.

 

Na kameném náměstí,

ve špíně a prachu,

zbyla už bez otázek a beze strachu,

jedna obnošená zmijovka.

---