List

Královno Flóro, proč jsi tak krutá

Tak malé a pěkné, byť křehké a lehké

Já hrůzou zbledl jsem, krůpěje potu

Však vím, že byl to sen, a hle, na mou botu

Nemoc Tě nesouží, jsem vskutku rád

Kdekdo po tom touží, v Tvém stínu spát

Hleď znovu, má bota skýtá útočiště

Než zhlédl světlo světa a paprsek ho ohřál

Cestou svízelnou se chlapec probojovával

Díky slunci a vodě vyrůstal jak v bavlnce

Mohutněl a rýsoval se, měl již vlastní stín

Mnoho vody proteklo v řece

Změna tváře barvou, stárnutím

V širé dálky toulavé

Kam lístek občas zapadne

Hledí strom, ten ze všech nejvyšší

Volaje své děti, však marně

Jsou příliš daleko, už ho neslyší

V svět vypustí potomky

Lehající na pozemky

Trávu, vodu obohatí

O energii, kterou pak ztratí

Netrápí se, netruchlí