Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na přelomu

01. 10. 2016
2
4
471
Autor
Monanarch

Nábřeží města, prázdné,

přes povadlé květy,

přes oblohu bez mraku,

přes vábivý vody proud.

 

A tvoje gesta, klidná,

přes horlivost očí,

 přes mou zlost neskrývanou,

přes černo přede mnou.

 

A noci dál jsou, tiché,

přes zoufalství křiku,

přes déšť a zlaté listy,

přes příchod podzimu.


4 názory

jolana.
02. 10. 2016
Dát tip

Přijde mi, že všechno, co se v textu objevuje -- klidná gesta, horlivé oči, neskrývaná zlost, tiché noci ... -- tam ve skutečnosti není, protože text je jen křečovitým/kostrbatým popisem. Nedokázal vystoupil ze slov, je to spíš hrst genitivních metafor a fádních obrazů. Možná jsi chtěl prožitek tak moc zamaskovat, až se "ztratil" v neurčitosti -- zároveň ale z té neurčitosti je znát jakási snaha zaseknout se něčím silným -- silným pocitem, nicméně bez silného vlastního výrazu. (A inverze -- ty jsou takové snadno se nabízející, aby text vypadal nějak "poeticky".. je to umělé. Inverze je vhodné používat až tehdy, když víš, co jimi vystihuješ a kam se tím vydáváš)


Miroslawek
01. 10. 2016
Dát tip

poezie bez přívlastků, ta mne zajímá ;)))


Safián
01. 10. 2016
Dát tip

Báseň směřovala výš, než nakonec dosáhla. Poslední verš nezavršil dílo dobře. Sem tam by bylo na místě upravit i nějaký verš, ale to není podstatné.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru