uvaha levopisce

V kolika stínech duha svítí ?
Zaptal se luny čaroděj .
A proč maj lidé ze tmy strach ?
voní snad v noci - jinak kvítí ?
Stíny se světlem naroděj !
se světlem chodí po cestách .
Koloběh věkú v dobro starch nám znění
A podotknul bych asy hloupě
luna je mrtvá - nezná slova .
a promlouvá k nám skrze snění
v astrálu lásky je jen skoupě,
a každej hlupák zbraně ková.
stíny jsou tady a vždy budou
kdo bez stínu by světlo spatřil ?
vše v zrcadle je taky stín .
A nebýt zlo s kým buh by bratřil
Jen skrze sny, snad pochopím.
A je víc světla , nebo stínů ?
Ví hmota, která-světlu brání.
A kam to vlastně míří světlo?
kdo bez štěstí by poznal splínů
muj rým je starý - pravda raní.
však jenom ty co neznaj peklo .
Proletý básník, čaroděj.
Splétá svě rými v šedi slov.
Peklem se prosel - nasel raj ?
V bolestech ženy neroděj,
Přesto je láska mín než těžký kov
A za něj světu ditě daj .
Kov , za smrt pak se snadno směnění
Když muži v bitvách umírají
Ideáli se zlatem měří - kdo má víc zlata vyhravá
Atrálu vládcúm krev se pění
Prameny lásky vysichají
Čas ragnarku nastává
Koloběh starší než je čas,
plní se pohár osudu ,
Láska nám lidstvu umírá,
A dary bohů ztrácí hlas
A vše žije v zlatě přeludu
A zlato srdce otvírá.