Anděl strážný soukromého života

 

Anděl strážný soukromého života

 

Tohle všechno bylo zapsáno na seznam příštího dne.

Na kterém zaneprázdněnost rozprostřela nenechavé kořeny,

bledé ale zdatné,

a dlouhý stvol nezbytností, přehršel událostí,

staví svou nejkřehčí katedrálu...

(nebo je to součet toho, co se děje? )

Jestli se skloním, abych jim zašeptala,

dolů do jejich gravitačního pole, tam, kam napilno míří,

do lesů, kladou dary jeden za druhým, na cestu,

doufají, že budou v éteru,

doufají, že potěší děti - -

(a některé dary zabalené a některé nezabalené vůbec) - - jestli

Zametu tlející spodní listí

nahoře na cestě, hbitě, na archu slunce,

do únikového pásma sluneční šířky, jemně rosolovité, kde je vlhko, ačkoli většinou

kučeravo,

načechrám je trochu, nahoru, jako ve snaze zadusit výstřednost slunce

s jásotem mnohosti, vše skrze a kolem těchto kolemjdoucích - -

jen listí, nic co by se mohlo přetavit v myšlenku,

ne hořící keř, který je hoden pavoučí sítě, západka nahoru, lehce slepené listí,

ach jestli - - seznam pevně sevřený v levé dlani jednoho,

zaneprázdněnost pohřbená tak hluboko do odulé nazelenalé mysli každého,

uspěchaná mysl balancující nad svými možnostmi,

srdce - - tam je podstata  spadlých listů - - mokrých a teplých,

na nule

jasně klamavého schodiště nahoru - do posmrtných listů - - to srdce,

formulující své uličky objevů,

obskakující integritu celku,

právě to srdce, pokoušející udělat si čas a prostor, se zdá malé,

nechává sklouzávat své malé slzičky do hlubiny vlastní peněženky každé nové události

na seznamu

pak si je odškrtne - - ach jaké uspokojení - - každé zaškrtnutí je malý polibek,

ozvěna předchozích, pryč s tím do suché škály vysoko zastropených

dluhopisů,

pod dohledem špiček prstů, malým prudkým závanem odsune

nedokončitelnou zlatou obrubu stranou, odhalující

co bylo bývalo mohlo být, smete to, co by se mělo  . . .

Tam jsou u jejich nohou květináče.

Tam jsou věštci - ve vzduchu, který dýchají.

Infiltruje paprsek svých malých slziček do svého svěcenou vodou poznamenaného vzduchu,

dolů do otevřených očí, černé lampičky otevřených úst.

Ach vyslyš tato slova, která ze sebe doluju, pro tebe.

Má vzdálenost od tebe je zesílí.

Čekáme všichni, až zazvoní telefon?

Kdo by to měl být? Jaká fontána tě očekávaná, aby

rozbila mystéria ranní radosti? Jaký záchvěv - jako obří doprovod 

slibů, plejád, žaltářů, platanů,

jaké okraje okvětní lístků-se vměstnají to neviditelného,

do světa věcí,

nakonec přetočení seznamu do jeho prostorové formy,

do jeho archivní mnohohlavé kolonie mnoha odnoží . . .

Ach podívej se na tebe.

Co tě drží zpátky? Jaký kus času v tom seznamu

není zaplněný? Ty, tam dole, v divadle

skutků - - ty, krku, na kterém se otáčí svět - - tak diakritický - -

(Čekáme my všichni, až zazvoní telefon?) - -

(Co řekneš? Jsi doma? Očekáváš ho brzo?) - -

ach poutníku spějící od odpočinku, celá tvoje pozornost soustředěna

- - jako kdyby myšlení bylo veslo, tato loď poslední z nějaké

původní flotily, kapitáni odešli, ale někteří z nás

kteří viděli, jak se plán hroutí

ještě zde - - kdo viděl myšlenkovou sraženinu v tělech těch slavnějších,

kteří je viděli ztichlé sedět zatímco hlasy v další místnosti

sílily vášní, touhou, sny o přistáních,

zatímco ti osamělí,

hlavu v dlaních, tak tiší,

myšlenky sotva znatelné

na dně ticha,

myšlenka jako stesk po domově, která se začíná zauzlovat a stahovat

mimo mnohost - - mimo plán - - před tím než je zvážena,

předtím, než je učiněna dohoda, obchod nebo jméno-kdy vejdete ve známost- - -

lidmi x, výsledky na základě y - - před - -

mysl ještě pevně sevřená rukama

které by držely lebku ještě nehybněji, kdyby mohly,

aby nic nerozptylovalo, to nic než možnost nechat připustit jen

něco,

to možné a pak ta konečná svorka naděje, filigrán,

bez rozptýlení v podivu - -

ach malá zlatá spóra vycezená dotekem dobrého nápadu,

který nabere formu a začne se splétat,

směrem od spodního základu, pohmatu při držení okraje, až po horní mez,

se teď konečně začne

zvedat, chystá se jít do vedlejší místnosti - - a ještě

ne, ještě není hotova, ještě ne, zatím ne - -

přijetí - - před krédem, před plánem - -

přímo v bodu stesku po domově - - nad tímto seznamem, který držíš

ve své vyčerpané ruce. Ach, polož ho!

 

 

*****

 

 

The Guardian Angel Of The Private Life

Jorie Graham

 

All this was written on the next day's list.

On which the busyness unfurled its cursive roots,

pale but effective,

and the long stem of the necessary, the sum of events,

built-up its tiniest cathedral...

(Or is it the sum of what takes place? )

If I lean down, to whisper, to them,

down into their gravitational field, there where they head busily on

into the woods, laying the gifts out one by one, onto the path,

hoping to be on the air,

hoping to please the children --

(and some gifts overwrapped and some not wrapped at all) -- if

I stir the wintered ground-leaves

up from the paths, nimbly, into a sheet of sun,

into an escape-route-width of sun, mildly gelatinous where wet, though mostly

crisp,

fluffing them up a bit, and up, as if to choke the singularity of sun

with this jubilation of manyness, all through and round these passers-by --

just leaves, nothing that can vaporize into a thought,

no, a burning bush's worth of spidery, up-ratcheting, tender-cling leaves,

oh if -- the list gripped hard by the left hand of one,

the busyness buried so deep into the puffed-up greenish mind of one,

the hurried mind hovering over its rankings,

the heart -- there at the core of the drafting leaves -- wet and warm at the

zero of

the bright mock-stairwaying-up of the posthumous leaves -- the heart,

formulating its alleyways of discovery,

fussing about the integrity of the whole,

the heart trying to make time and place seem small,

sliding its slim tears into the deep wallet of each new event

on the list

then checking it off -- oh the satisfaction -- each check a small kiss,

an echo of the previous one, off off it goes the dry high-ceilinged

obligation,

checked-off by the fingertips, by the small gust called done that swipes

the unfinishable's gold hem aside, revealing

what might have been, peeling away what should . . .

There are flowerpots at their feet.

There is fortune-telling in the air they breathe.

It filters-in with its flashlight-beam, its holy-water-tinted air,

down into the open eyes, the lampblack open mouth.

Oh listen to these words I'm spitting out for you.

My distance from you makes them louder.

Are we all waiting for the phone to ring?

Who should it be? What fountain is expected to

thrash forth mysteries of morning joy? What quail-like giant tail of

promises, pleiades, psalters, plane-trees,

what parapets petalling-forth the invisible

into the world of things,

turning the list into its spatial-form at last,

into its archival many-headed, many-legged colony . . .

Oh look at you.

What is it you hold back? What piece of time is it the list

won't cover? You down there, in the theater of

operations -- you, throat of the world -- so diacritical --

(are we all waiting for the phone to ring?) --

(what will you say? are you home? are you expected soon?) --

oh wanderer back from break, all your attention focused

-- as if the thinking were an oar, this ship the last of some

original fleet, the captains gone but some of us

who saw the plan drawn-out

still here -- who saw the thinking clot-up in the bodies of the greater men,

who saw them sit in silence while the voices in the other room

lit-up with passion, itchings, dreams of landings,

while the solitary ones,

heads in their hands, so still,

the idea barely forming

at the base of that stillness,

the idea like a homesickness starting just to fold and pleat and knot-itself

out of the manyness -- the plan -- before it's thought,

before it's a done deal or the name-you're-known-by --

the men of x, the outcomes of y -- before --

the mind still gripped hard by the hands

that would hold the skull even stiller if they could,

that nothing distract, that nothing but the possible be let to filter

through,

the possible and then the finely filamented hope, the filigree,

without the distractions of wonder --

oh tiny golden spore just filtering-in to touch the good idea,

which taking-form begins to twist,

coursing for bottom-footing, palpating for edge-hold, limit,

now finally about to

rise, about to go into the other room -- and yet

not having done so yet, not yet -- the

intake -- before the credo, before the plan --

right at the homesickness -- before this list you hold

in your exhausted hand. Oh put it down.

 

 

---