Perla

Sněží …

Počasí určuje náladu.

Zabarvuje ji a formuje.

Čekám. Čekání tvaruje emoce. Čekat na zubaře, na soud nebo na výplatu, mění výraz tváře.

Čekám na Tebe a zatím na mě čeká soud o dítě, spor, čeká na mě předurčení vytvořené mými předchozími kroky.

Sněží a útroby skelnatí.

Chladné čekání lovce v němž taje předurčený cíl v naplnění.

Odrážím obraz počasí, bělost sněhu do čistého klidu.

Markétko, už jsi přišla? Zdravím tě.

Tak chlebíčky jsi přinesla. To je milé. I víno? In vino veritas, nedůvěřuješ mi?

Ale jistě, otevřu tu láhev, jsem přece muž. Že se genderové rozdíly smazaly? Jistě, ale pouze tam, kde je to vám ženám k užitku.

Ne nejsem šovinista, jen vidím, že emancipace je vlastně sobectví.

Sociální darwinismus? Já vím, každá si rve to své …

Ano, zatáhnu ty žaluzie, nechceš být viděna. Já zase nesnesu nezájem.

Svíčky zapálím, vím, je to takové romantické klišé. Ale dělat vše nové a znovu, to je zahazování zkušeností.

Vím, recyklujeme. Třídit by jsme měli i zkušenosti, dojmy, myšlenky, vztahy.

Ale proto máme čtyřicetileté prvorodičky.

Vážně nejsem misogyn!

Shovívavě přehlížet přešlapy žen, není gentlemanství je to lež! Takt? Chápu, musíme zjemňovat realitu, jen je potřeba se zeptat na úkor čeho?

Á tak ty se ptáš na mé dítě?

No jo, v papírech ho mám, ale to je tak vše. Matka? Udělala si ze mě plemenný kus. Blbost jednotlivce bych ještě zkousl, ale že je tak nastavená celá společnost …

Vím, výživné, snad jednou za čtrnáct dní ukázat syna.

Celkem fandím snižující se plodností mužů v devalvujícím prostředí mužského spermatu.

Ale ne, nevěřím, že by to ženám otevřelo oči, copak žena je racionální?

Pro vás jsme jen banda primitivních idiotů.

Že za většinou uměleckých děl, vynálezů a hypotéz stojí většinou muži, vám nějak uniká.

Že vy jste tím krkem, který hýbe hlavou? Že vy jste inspirací?

No pak si nestěžujete na svět, ve kterém žijete.

Já vím, nemá cenu se soudit o dítě. Je to boj muže proti amazonkám na ostrově Lesbos. Sociální pracovnice, soudkyně, obhájkyně, matky …

No prosím, produkujte víc synů bez otců …

Změňme téma, ale nemám strach, že by tuhle civilizaci vyhubili teroristi, ta se vyhubí sama.

Tobě se nelíbí můj byt?

Že je to kutloch? Co třeba retro?

A že mám místo odpadkového koše, krabici od banánů?

To je přece známka punku.

Nebuď předpojatá, nové samo o sobě přece nenese v sobě krásu.

Použité?

Když ono dá tolik práce tvářit se, že jsme tu na zemi první …

Samo, to platí i o bytech.

Já vím, vy ženy si libujete ve lžích, proto taky nic tak nesnesete, jako lež.

Ne to není paradox, plešatí se taky přece nesmějí vtipům o pleši.

Výjimky? Víš, že jedna vlaštovka jaro nedělá …

Vážně nejsem proti ženám předpojatý, jen oťukávám modly a slyším falešný tón. To dělal i Nietzsche.

Zešílel, já vím.

A nedivím se mu.

Nechme toho, jen se pohádáme.

Dáš si ještě vína? Lehnem si? Tvé tělo … Jsi krásná …

Umím rozepnout podprsenku jednou rukou!

Nedbáme na to, že za pár minut začne Nový rok.

Tak jsme ten Nový rok pěkně promrdali …

Ty ses urazila?

Myslel jsem, že chápeš dvojsmyslnost …

Milování?

Vůbec to nezlehčuji!

Doufal jsem, že činy jsou důležitější, než jedna prohozená věta …

Líbilo?

Tak v čem je problém?

Už jedeš? Pak že ženy mají smysl pro humor …

Nezlob se …

Tak tedy … ahoj.

Čekám …

Čekání tvaruje emoce.

Čekat na zubaře, na soud nebo na výplatu, mění výraz tváře.

Čekám na Tebe a zatím na mě čeká soud o dítě, spor, čeká na mě předurčení vytvořené mými předchozími kroky.

Sněží a útroby skelnatí.

Chladné čekání lovce v němž taje předurčený cíl v naplnění.

Odrážím obraz počasí, bělost sněhu do čistého klidu.

Už zase sněží ...

---