Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMé dny bez Něho
Autor
Kou
Mé dny bez Něho
Cítím se dnes v klidu. Dávám prostor mému novému kamarádovi, s kterým sdílím své dny. A ten kamarád se jmenuje Smutek. Vykládám si s ním. Nemá to hoch v životě lehké. Jeho snem je rozplynout se. Jenže je to věčný koloběh. Na chvíli se rozplyne a zase je zpátky. Pláče i proto, že tvrdí, že když existuje, tak ho lidi ignorují, že prostě často dělají, že není. A to ho trápí vlastně nejvíce, protože to matka příroda zařídila tak, že když ho lidi přijmou, on se pak rychleji rozplyne. A ve stavu rozplynutí je mu nejlépe. Taky je smutný proto, že si asi většina lidí myslí, že s ním není život krásný. Tak ho uklidňuji, že já si to nemyslím.
Smutek má nejraději kamarádku Pokoru a kamaráda se jménem Vděk. S těmi dvěma i Smutku přijde život krásný. Jenže lidi mu tyto kamarády odpírají. Nechtějí ho k němu pustit.
A o tom si se smutkem povídám. A je mu potom se mnou dobře. A potom se taky rychle rozplývá. A je rád, že mu to umožním. Vrací se často. Políbíme se a za chvilku je zase pryč.
3 názory
corriente libre
21. 11. 2016lehké plachtění na vlnkách smutku...jemně čarokrásné...vlídně mírné...rozplynulo se v krásno...*:)
Napsané je to možná tak trochu nezkušeným slohem, ale nápad postavený na jménech oněch pocitů je hezký a smutnou "bajku" s dobrým koncem oceňuji. Tip.