O princezně

O princezně

V růžových zahradách spí smutná princezna, 
tvář má jako anděl a celá je líbezná. 
spí už tam dvě stě let a čeká na prince, 
tohle snad každá z nás věřila mamince.

Dnes už jsi dospělá, nevěříš pohádkám,
tvá cesta životem je nekonečný flám,
chtěla bys happy end, jako ta princezna,
proč se ti vysmívá, ten, kdo tě nezná?

Jednou přijde ten den, kdy probudíš se
a sen, že konečně potkáš prince
je skutečný,
ne, blýskavá mince na konci duhy.

Jednou přijde ta chvíle, tak nasaď růžové brýle, 
vždyť stojí před tebou on a ty víš, že nastal zlom, 
kdy splatíš lásce dluhy.

Pořád to nevzdáváš, hledáš to souznění, 
zatím se každý princ v žabáka proměnil,
vzpomínáš na dětsví, na lásku v pohádkách, 
že bydlíš na zámku, tančíš ve vzpomínkách.

Růže jsou trnité, jed je v nich ukrytý,
věř sama sobě a pojď ven z té ulity, 
vím, že ti ublížil, čas všechno zahojí, 
ty jsi ta princezna, i když ne v závoji.