Déšť

Svěží tráva svými prsty
hladí chodidla mých nohou
nikde vyšlapané cesty
zde ti mapy nepomohou

Vrby, břízy, osiky tu
podél potoka drží stráž
klaní svoje hřívy světu
zdá se ti, že je všechny znáš

Jemný déšť teď tiše pláče
na tváři jež prý mi patří
jal se slzy něžně smáčet
jako bychom byli bratři

Na hladině zrdcadlí se
ta tvář, kterou jen sotva znám
najednou však objeví se
vím, že to není žádný klam
v tůni barvy křídel vážky
tvář, kterou umím nazpaměť
pohled sladký... horký... těžký...
halí jej deště kapek změť...

Déšť ustává, ticho pěje
vítr odvál šedé mraky
s nimi černé beznaděje
odcházejí, a já taky...