Staří jsou uvnitř stále mladí

Když se mladý člověk podívá na člověka starého, například vnuk na svého děda, většinou si pomyslí něco ve stylu Co s někým takovým. Vždyť je úplně k ničemu, nic nezvládne a o současném světě vůbec nic neví.

Takový mladý člověk může mít docela dobře pravdu. Starý člověk často opravdu nemá mnoho sil, jeho zdraví je v nepořádku, nezná toho tolik o moderní technice, současná kultura je pro něj cizí, často úplně nepochopitelná. Ano. Ale takový mladý člověk většinou zapomíná, že ten dotyčný senior byl také kdysi mladý, a že o starých uvažoval podobně jako dnes jeho posuzovatel.

Pravda je taková, že my, staří, jsme ve skutečnosti duchem velmi často téměř puberťáci. Jen tělo, co zestárlo, vytváří dojem neschopnosti a nedostatku elánu. Psýché starého člověka může být překvapivě juvenilní. Když se bavím s kolegy z Domova pro seniory, často se dozvídám o jejich snech. Staří pánové se často zajímají o moderní techniku, o automobily, letadla, ponorky. Touží vyzkoušet si například řízení dronu nebo bezdrátově ovládané helikoptéry. Dámy zase velmi často touží cestovat, do Japonska, na Nový Zéland, do Jižní Ameriky. Touží po kráse a eleganci, kterou jim jejich příbuzní odpírají a nutí k donášení staré laciné hadry. Nedovedete si představit, jak je něco takového pro sebevědomou postarší dámu ponižující.

Naprostá většina ze seinorů se z důvodu skromnosti a očekávání výsměchu ze strany mladých se svými sny rodinám nesvěřuje. Raděj ze sebe dělá do sebe uzavřené hodné dědečky a babičky, předstírající zájem o televizi a pletení. Ale navzájem, mezi svými, mluví staří otevřeně a o všem. Vím to, jsem jedním z nich. I já mám své sny, které bych chtěl realizovat. Vím, že jsem starý, ale starý jsem jen z hlediska tělesného. Mému tělu je dvaaosmdesát let, duch je ale mladý, stáří těla popírá. Někdy se cítím na devatenáct let, někdy dokonce méně. Chtěl bych zkusit řídit stíhačku, potápět se u korálových útesů, poznat stav beztíže, vlastnit elektrickou kytaru (To by mě asi z našeho Domova pro seniory pěkně hnali!) alespoň jednou v životě ochutnat sushi. Jsem realista, tak vím, že se nejspíš dostanu jen k tomu ochutnání zmíněné japonské pochutiny.

Jste-li mladí, pamatujte na to, že staří nejsou tím, za koho je často máte. Nejsou tak omezení a neschopní, jak vám je předkládá televizní a filmová produkce. Mají sny, tužby, přání, chtějí být moderní. Zkuste jim více naslouchat, vzbuzujte v nich důvěru, třeba se vám otevřou, takže pochopíte, jak mladé jsou jejich duše.

Jirka (82)