Pohádka o Rumcajzlovi!

Kdysi dávno, asik tak před nějakými padesáti járy, žil byl na Dolním náměstí v Holomůci jakýsik takový vypitý ogár. Měl dlůhého šulina, panděro jak sódeček od šeráku, a co bolo nejdůležitější, kvalitní fůsiska až pupikovému ďoličku. Ten ogár chlastal svinsky rád rum a jeho fotryňa pocházala z Práglu všivého, tož mu šici říkali Rumcajlz.

Rumcajzl měl v podlůbí na Dolním náměstí takovů dilničku malů a v tej dilničce šil z psích kožek křusky pro místní socky, co si nemohly dovolit adidasky od Vietnamců, kurva. Pro kožky si chodil k hlavnímu dálničnimu tahu na Brno, víte, tamka je dycky přejetých čoklů svinky mnoho. Rumcajzlovi dycky stačilo lopató tu placatů mršinu seškrábnót z asfaltu, stáhnót ju a měl kvalitní materiál na ty svoje botečky jako.

Jedneho dna sedil Rumcajzl u verpánku a šil papuču z chcípnutého jezevčika a najednó rachot na dveřiska a Jáj, to je mi ale návštěva! Pan Holomůcký pan kniže s pani kněžnó, copa si přejete, vašnostové?

A pan Kniže Čuz Rumcajzle, ty degene co vypadá jako kdyby ho vysrala mongoloidní kráva, potřám, abys mi ušil tadyk pro starů ke kroju prima tancovací boty na hasičský bál.

A Rumcajzl To je jasné, kurva, pane Kníže! A změřil frndě fajfku a Z čehopak si to bodeme přát? Z vlčáka nebo Bernardýna? Mám tu aji primisima kožu z dalmatina.

A paňmáma Kněžna Guvno, chuji, guvno. Já su někdo, tož chcu jakýsik pořádný materiál. Ušij mi tancovací boty z mladého cigána.

A Rumcajzl Jáj, kde ale vezmu kužu z cigána?

A Knižepán Si šikovný ogárek, poradíš si! Dal mu zálohu padesáť korun a odešel se svojí samicí do ryti.

Rumcajzl přemýšlal, jak to udělá s tím cigánem. Pak si vzpomněl, kurva, že v tem lesisku kůsek od Horky nad Moravó je taková společná cigánská dira, takový domov pro černokulky. Tama by sa dalo cosik vyzískať jako! Čopl tedyk svoju dubovů palicu na dorážení čoklů, co přežily střet s autem, kurva, a vyrazil k díře. Když bol u díry, nachystal sa za strom, a že až poběží mladé cigán s pěknó kůžičkó, že ho veme přes kefu, odtáhne do křoví, stáhne a jako gut, no ne?

Tož číhal, číhal a najednó kdosik běží, tak Rumcajzl Řach, kurva, vzal teho darmožrůta vší siló palicí přes kefu. Enemže lidi! Průser! Co čort nechcel, on to nebol cigán, bol to knížepánovo debilní sinátor, co do teho lesa každé den chodíval šprintovať se svojí zámeckó družinó. Ten hajzl měl křehkó lebznu, tož bolo hned po něm, stačilo na něj kůknót a bolo jasné, že ani nemá cenu zkůšat ho křísiť. Kumpáni od teho sinátora začali šílet a To se řekne! Rumcajzl zrasil mladého milostpána, jáj! A běželi bonzovať na zámek.

Rumcajzl pochupil, že sa mosí někam rychlo zdekovať, aby neskončil jako mladé Kozina zavěšené sicnó ocelovým hákem na šibenici. Popadl šecky svoje saky paky a dal sa do běhu pryč a běžel tak dlůho, až našel krásnů rozlehlů jeskyňu kdesik uprostřed Litovelského Pomoraví, kurva.

Tamka hnedkaj zapadl, rozdělal oheň a ohříval sa a přemýšlal, co jako teď, když je tím psancem, a napadlo ho, že sa stane lůpežníkem.

A tak sa stalo. Druhý den ráno šel číhat na cestu, kurva, a jak číhal, tož tamka valila jakásik obézní robka v červené sukni a fifolila si Danečka Landového Valčík.

mTu přepadnu a oberu, napadlo Rucajzla. Čopl svoju palicu, skočil zezadu k robě a flák ju přes kešeň, ale nebojte sa, robátka, vzal ju enem tak něžně, že to ani nekřuplo, piče sa enem spustila z rypáku a ušadel rajská, ale jinak bola v cajku. Rumcajzl odtáhl omráčenů piču do jeskyně a tama ji začal šacovať. Cecky jí prošacoval, prdel, frndu, steha, srací otvor, ale roba vobec nic neměla. Žádné koruny, eura, dukáty ani zlaté zuby, zkrátka pech! To Rumcajzla dosralo a řikl si Když nic nemáš, tož Tě alespoň otrtkám! A bo měl z teho šacování ženckého těla erekcu jak sviňa, tož ju rovnó začal jebat střídavo do konečniku a čuriny.

Když sa roba probrala, bola po té jebě do kefy dementní. Ona možná bola dementní už předtím, ale to sa už, robátka nikdy nedozvíme, kurva. Rumcajzl ju pracovně pojmenoval Mamka, přivázal za kytáru ke stromu a udělal si z ní jebací matracu.

Za devět nebo dvaceť měsíců sa těm dvěma narodilo divoké jeskynní podsvinče. Rumcajzl ho sám vytáhl Mamce z piči a bol to ogárek, dole měl gulečki a chcaci žižalku. Rumcajzl, bo v lese za tu dobu řádně zdivočel, si nejdřív pomyslal, že by si to podsvinče mohl upéct na rožni a zožrat, bo žrát fort enem veverky a jezevce ho už sralo, ale nakonec si řikl Ne, kurva, vychovám z debílka lůpežníka jako su já. Pojmenoval ho Prcipísek, a jako gut, no ne?

Dny šly dál, Rumcajzl přepadával turisty, okrádal je o foťáky, svačiny, boty a nosil to šecko do jeskyně. Dementní mamka tam dycky ty svačiny narvala do hrnca, zalila vodó, rozvařila a tu šlichtu šici tři pak žrali. Foťáky a boty Rumcajzl prodával ukrajinským dýlerům, kurva, co tama opodál bydlali v maringotce, a za ty love si chodil do hospody Myslivna, co stojí v lese kus od Horky, pro chlast a retka. Prcipísek rychlo vyrostl a ve třech járech už z něj bol svalnatý zmrd, co fotrovi krásně pomáhal v řemesle, kurva. Fotrovi bol podobný jako levé vajce pravému jajci a tak ho měl fotr svinsky rád.

Lůpežnická rodina řádila jak černá ruka. Nebolo dne, aby nebol nějaký ten mord nebo znásilnění. Je jasné, že sa ty špatnosti donesly Holomůckému knížeti a paní kněžně.

Pan kníže, když sa dozvěděl, co sa odehrává v lesisku na jeho panství vykřikl Jáj, kurva, eslik v tom nemá prstiska to švícko špatné, co tenkrát před lety zrasilo kefu mojeho degeneráta sinátora? Měli bychom si na něj posvítit!

Svolal všechny Olomůcké švestky, kurva, čopl pancrfaust, co mu kdysi dal jeho prafotr Hans, oficír ze Šucštáflu, k narozkám, a vyrazilo sa do lesa. Šlo sa dlůho a dlůho. Mnoho švestek padlo hnedkaj první den, když sa moseli přebrodit přes Moravu. Další švestky roztrhal divoký medvěd, kurva a zbytek sa utopil v bažině. Naštěstí diky tomu, že měl pan kníže najatého starého zkušeného mysliveckého stopařa, tak sa Rumcajzlovu jeskyni podařilo najít.

Jáj, lidi! Tama to bolo hrozné! Smrad jak v hnízdě bezdomovců, šade guvna, kusy turistů, po všem lozily můchy a brablenci, u stromu přivázaná Mamka v červené sukni a s ceckami venku.

A knížepán zavolal Vylez Lůpežníku, vylez, nastala tvoja poslední hodinka! Chvilu sa nic nedělo a najednó z jeskyně obrovská svalnatá bestia s černými fůsami, zuřivo bručela jako jakésik lesní strašidlo, a pan kníže poznal, že je to ten hajzl Rumcajzl! Totok je tvá poslední hodinka, vykřikl, zamířil na lůpežníka pancrfaustem a prásk!

Lůpežník sa rozprskl, zboly z něj enem dolní končetiny v turistických sandálách, zbytek visel ve vzduchu na smrkových haluzácha a teď pomalu pršel dolů jako májový deštíček. Knížepán sa začal radovať, že pomstil smrť svého knižecího debílka, ale najednó, lidi! Hádejta, co sa nestalo! Z jeskyně vylezl další Rumcajzl!

Abyste tomu totiž rozuměli, ten první Rumcajl nebol Rumcajzl ale Prcipísek, co sa fotrovi podobal jako vejce vejci, jak už jsme si řekli, kurva. Fotr lůpežník ho strčil ven, aby na něj knížepán vyflákal svoju jedinů pancrfaustovó střelu.

Skutečný Rumcajzl došel ke knížepánovi a To bol můj darmožrůt, viš? Tys zabil mého, já tvého. Do smrti kámoši, jo?

A knížepán podal Rumcajzlovi pazóru a Tož gut.

Rumcajzl sa přátelsky usmál, a bo v něm bolo dobroty jak v prdeli medu, využil příležitosti, že je debil tak blízko, a nabral ho na řeznický mesr. Když bolo po knížepánovi, zobral mu Rumcajzl měšec se zlaťákami, ajfouna, brejle, odtáhl knížecí mršinu do mraveniště a fertig.

Pak odvázal Mamce provaz a pustil tu blběnu na svobodu, pomodlil sa u Prcipískovo dolních končetin, uctivo je pochoval u jalovcového keřa, sbalil si všecky svoje saky paky a vrátil sa do Holomůce. Tama už mu nehrozilo žádné nebezpečí. Z lůpežníka Rumcajzla sa stal opět švec Rumcajzl a Holomůcké socky sa po dlůhé době opět mohly radovať z krásných nových botiček.

Tož to vidíte. V životě sa člověk občas dostane do situace, kdy to vypadá, že je v piči. Často ale stačí enem zdekovať sa na pár let do lesiska, povraždit pár lidí, pořídit si dítě a situaca sa rozjasní! Tož a teď, milé ogárci a robičky, vyčůrať, vykakať, zubky možete nechať jak só, a honem do postýlek, kurva!

 

 

 

---