Naděje

Ve vlnách klidně se houpá
lodička se starým mužem,
na city nebuď tak skoupá,
vždyť nikomu tím nepomůžem.

Je to už dávno, co zavřeli tě
do skříňky pro Pandoru,
nikdo ti nevěří, týrají tě,
nedej se a pojď nahoru.

Starý muž čeká a mlčky vozí
ztrápené duše tam, nikdy zpět,
nikdo ho nestřídá, jen kroutí hlavou,
kam, že to spěje tenhleten svět.

Čeká i na tebe, slábne tvůj hlas,
převeze tě na druhý břeh,
nesmíš to vzdát, zamávej mu,
se slanou kapkou na svých rtech.

Je to už dávno, co zavřeli tě,
do skřínky pro Pandoru,
nikdo ti nevěří, týrají tě,
jsi přece Naděje, pojď nahoru.

Jsi  přece Naděje, tak na co čekáš,
prohráváš stále dál,
pár duší naivních stále věří,
že porazíš Bolest a Zmar.