Zabiják

Hospoda, magické to místo,
né že by tam bylo čisto,
starej barman, hnusná paní,
o něčem s ní ani zdání,
přesto pro pivo tam letíš,
na tu pěnu už se těšíš,
žlutej nektar plný strachů,
přivádí tě do rozpaků.
Už to super zase není,
v žaludku ti pěkně pění,
kolik že jich vlastně bylo?
Spočítat se nezdařilo,
na hajzlu teď v blitkách ležíš,
ani nevíš proč vlastně brečíš,
všechno dohromady se to míchá,
smutek, bolest převeliká,
žena doma, děti pryč,
do zapalování dáváš klíč.
Daleko, pryč, snažíš se odjet,
v tom vrací se ti dnešní oběd,
trochu zmatku, špatnej pedál,
hroznej čin co teď se udál.
Ty zdáš se být v pohodě, jenom srna,
však na kapotě cizí žena.