Tančím

Můžu dál čekat. V lehké depresi. Chci hrát a spát. Nebo psát a vzdát... pšt. Na vše je příliš brzy. Musíme plout pozvolna. Plynout po řece do moře a pak zase zpět, až prošvihneme správnou chvíli. Venku stojej a smějou se ti a v dálce výstražnej sigál. Nenávist a porozumnění, na ostří nože každej den. Ten tik v oku... Když daj okolo dvěří žlutou pásku, jen si hrajou. Vyděšená k smrti, unavená životem, nebaví mě čekat. Ale neudělám nic, jen to protančím do nesprávné chvíle. Pak to zase pokazím a nechám si udělat snídani. Od kluka od vedle. Má v sobě mládí, jiskru v oku, kterou jsem já ztratila. Možná mi kus dá. A možná si budu muset zase počkat na panáka ořechovky, bože vracím se zpět. Tančím si zpět pro tu jiskru. Tančím si zpět pro ty noci. Pro ta rána. Pro ty kocoviny a deprese. Tančím si zpět pro nezodpovědnost. Tančím si zpět pro dokonale nedokonalý život. Do té doby než se mi poláme střevíček a já se budu muset zase podívat do očí zodpovědnosti. Střídmosti. Věrnosti. Stereotypu. Trochu nuda? Ode dneška tedy radši tančím bosa.