Ranyt: Proměna; Část XCVII.

Temná psychologická fantasy popisující cestu zubožené duše posednuté zapomenutým bohem.

Příběh Ranyt: Proměna je zároveň má prvotina, která nedávno vyšla v nakladatelství Viking.

---

Úkolem jízdy ale nebylo bít se právě teď a tady a zde padnout. V podobné situaci musí všechny co nejdříve varovat. Bylo vysláno několik rychlých poslů s důležitou zprávou. Zbytek kavalerie se poté chystal alespoň na oslabující útoky. Nikdo z jezdců při nich neměl padnout a zároveň nepředpokládali, že způsobí velké ztráty. Spíše mají přivodit chaos a zpomalit tak postup nepřátelské armády.

Koně se dali do pohybu. Zdálo se, že je nepřítel zpozoroval až ve chvíli, když se na něj řítili. To jim skýtalo značnou výhodu. Zasadili pouze několik ran do bočního křídla a obrátili se zpět, to už ale začínala útočit druhá skupina zezadu. Další se poté soustředila na druhý bok a čelní řady zároveň. Navzdory všem předpokladům byly rychlé útoky překvapivě účinné, soupeř byl zjevně absolutně nepřipraven.

Odporní skřetí bojovníci však dokázali během několika okamžiků zformovat alespoň trochu účinnou obranu a zatlačili jezdce zpět. Linie černých zbraní a štítů prolomil záblesk bílého světla. Skřeti a orkové létali vzduchem. V první linii mezi paladiny byl strůjce tohoto neštěstí. Jeden z vysoce postavených hodnostářů právě chytil do ruky své kopí, které mu prý darovali sami andělé.

Panovník v té chvíli usekl jednomu pěšímu orkovi hlavu, jelikož jejich skupina právě klamně útočila. Ani překvapená armáda na sebe ale nenechala útočit věčně, Taler viděl, jak první z jezdců padl k zemi, kde jej ihned rozsekaly ostré zbraně. Kůň právě padlého rytíře se zaržáním vstal a odběhl z bojiště.

Bylo na čase změnit strategii boje. Ihned se začal radit s Onyxem a poté oba společně křičeli rozkazy na své muže. Ti je vzápětí poslechli a jízda se otočila směrem zpět. Rozzuření orkové jim hrozili za zády zbraněmi, to už ale rytíři měli notný náskok a pěší vojáci je nedokázali dohonit. Všem zúčastněným lidem šlo nyní o jediné – ubránit město před ohromnou masou.

Trvalo jen několik hodin, než opět projeli branami Eptu. Nejpočetnější skupina jejich armády operující v Ulanu však zatím stále nedorazila. Ani tak neztráceli čas. Podle očekávání zdejší posádka už začala s posilováním obrany.

Na hradbách stály kádě, pod nimiž hořely ohně. V nádobách se zřejmě vařila smůla nebo olej. V centru města se shromažďovaly všechny zbraně. Původní obyvatelé dostali přímý zákaz vycházet z domovů. Nájezdníci z Arfarie jim totiž stále nevěřili, že by se při útoku orků nepokusili o vlastní ofenzivní akci. Ačkoli již dávno byli všichni měšťané včetně jejich obydlí prohledáni, nechtěl vládce připustit jakoukoli možnost oslabení, nebo dokonce zničení svého vojska.

Naprosto jasně si uvědomoval, že jakákoli malá chyba může znamenat katastrofu. Znovu se chtěl sejít se svými veliteli, aby probrali obranu, jenže na to teď nebyl čas. Všichni měli plné ruce práce. Došlo mu až nyní, že mezitím, co všichni musí dřít, on má víceméně volno. Vždy si myslel, že je to naopak. Že on musí nejvíc pracovat, aby zajistil pohodlný život svým poddaným; jenže když nastala opravdu vážná situace, jeho post v ničem užitečný. Jen k tomu, aby mohl posílat muže na smrt, nebo aby vydal špatné rozhodnutí, které zaviní mnoho bolesti a neštěstí. Nejhorší bylo, že i kdyby nic neudělal, stejně vždycky ponese odpovědnost na svých bedrech. To byl pravý účel jeho postavení. Proč mu to všechno došlo až teď?

Ze zamyšlení jej vytrhl muž s vědrem vody, který se okolo něj prohnal a utíkal někam za roh. Nevěnoval mu už sebemenší pozornost a pomalu šel směrem k hradbám. Ani pořádně nevěděl proč, zřejmě chtěl jen sledovat příchod jedné nebo druhé armády a tak odhadnout, jak nadcházející bitva dopadne. Utéci ale nebylo kam, proto se zde pokoušeli vybudovat co nejsilnější obranu, která by zdržela protivníky alespoň do doby, než přijdou zpět jeho muži.

Již o mnoho sebevědoměji se vydal najít generála. Potřeboval s ním projednat jisté záležitosti. Vysoce postaveného muže našel, jak pomáhá na stavbě druhé řady obranných barikád. Neokřikoval muže jako jejich svrchovaný vůdce, naopak. Choval se spíše jako jejich vedoucí, sám byl oblečen pouze do půl těla a přenášel těžké předměty, jež házel na nevábně, avšak pevně vypadající val.

Když si všiml Talerova příchodu, jen letmo mu mávl. Ostatní upustili všechno, co právě drželi, jen aby mohli krále pozdravit náležitým salutováním. On opětoval tentýž pozdrav, čímž jim prokázal větší úctu, než by asi měl. Takové maličkosti nyní ale řešit nemohl, místo toho se začal Onyxe bez obalu vyptávat na možné scénáře nadcházejícího boje. To však nebylo vhodné řešit před řadovými vojáky, proto si stoupli kousek stranou, kde, jak doufali, budou mít klid na důležitý rozhovor.

 

---

Nezapomeňte zanechat komentář nebo recenzi zde, či u Vašeho oblíbeného knihkupce

Líbí se Vám příběh o Ranytovi? Zůstaňte v kontaktu

www.facebook.com/ranytkniha

www.twitter.com/theranyt

www.ranyt.4fan.cz

---