Sladká šoa

Sladká šoa

Děti se dnes vracejí do školy, hlásí rádio. A čekají na ně prázdné regály bufetů. To ministerstvo svým výnosem vyhladilo všechny pamlsky. Spáchalo strašné zvěrstvo. A tak každý rok až do nebytí světa si třetího ledna bude lidstvo připomínat sladkou šoa.

Kulička Pepi

Kulička Pepi. Má kulaté tváře, konvičky na mléko, břicho, hýždě i lýtka. Pozor, tohle není výtka! Vždyť taky na své geometrii pilně pracuje: to je ráno paštika z krocana a plato vajec, svačinka, oběd tři chody a k tomu litr sladké vody, marcipán, když velkorysá je pán, chlebíčky od Hájka, k dobru pak ještě přijde čabajka. No a večer stejk jak bejk. „Koulí to ale pěkně, co?“ pomlaskávají si frajeři za barem, když to Pepi roztáčí v kožených džínách na parketu. No a v noci ji pak z toho všeho probudí hlad.

Černá micí

Stojí na zastávce a kouří. Černá micí. Svou namodralou pavučinku plete s něhou a chutí. A pak skrze ni hledí na muže jak na mouchy. Stačí jedno nešťastné rozhodnutí a …

V noci

Jako umrlcům ještě rostou vousy, praská proutí křesla, v kterém už nikdo nesedí. V noci si věci žijí po svém. Ledničky vstupují do ticha svými symfoniemi, displeje hoří tmou. Jak zádumčivá karavana pouští táhnou židle jídelnou. A v jednom sedle člověk, a ještě mu rostou vousy.