Sladké ticho hvězd

Příroda

Není to úplná divočina, žádná Aljaška, a přece ani stopa po civilizaci. Snad zavátá cesta mezi stromy, varovná zpráva, kudy se nevydat. Nesvítí tu ikony, nezazvoní telefon a z rozhlasu netečou řeči. Polovinu slov, co znáš, tu můžeš zapomenout, a něco z té druhé poloviny se třeba zatřpytí smyslem. Na okamžik, jako oči laně, pak zas zmizí polekaně. 

Hory a lesy a tůně

Jsou tu hory a lesy a tůně, tak černé, aby ses jich bál. A mají tady sníh, zápisník tuláků a zvířat. V proudu klikaté řeky stojí ryby, tolik nepodobné lidem. Později, až měsíc rozsvítí krajinu, dotknou se toho křehkého ticha křídla nočních ptáků.

Sladké ticho hvězd

Je výjimečně modrá noc. Hvězdy svítí jako pomeranče v tropické zahradě. Kape z nich sladké ticho, slyšíš?

To svět jinak voněl

To svět jinak voněl. Malinovou limonádou, dřevem, senem, lacinou uzenádou. Pod každým kamenem byl chroust a život. Loni jsem si koupil malinovou limonádu a na etiketě, jistěže drobným písmem, stálo, že je sycena barvivem, které výjimečně může způsobit i smrt. Danse macabre 21. století.

V lískové zahradě

Narodila ses v lískové zahradě, mezi oříšky a veverkami. Sluníčko do ní pálilo a tys přitom rostla jak z vody. Pověz, snášel se větvemi láskyplný hlas Honzy Nedvěda, kojil tě písní? A kdybys nebyla, básník by si tě přesně takovou vysnil.