Naděje

Má ruka je jako had co se plíží neslyšitelně krajinou.
Možná ji ještě nevidíš, ale možná bys jí chtěla uvidět.
Pak jediný pohled našich očí skropí všechny naše sny.
V pláči se budem objímat, v slzách, lásko.
V polibcích, jež nemají smyslů.
V polibcích, jež se rozpustí v moři lásky a slz.
Pak je tu šance na věčnost, pak je tu šance.
Po boku, za ruku mě drž, pevně mě svírej v náručí,
ať se ta bolest ve štěstí promění.
Jenom tvůj do věčnosti tě milující.

---