Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesen
20. 01. 2017
3
2
346
Autor
jednooká panenka
sen
ležím němá
den už dávno utek´
lidé chodí sem a tam
slyšet jen klapot
doktorských bot
a naříkání mříží v okně
nemohu se hýbat
všude kolem je bílá
mé myšlenky se řítí
rychlostí světla
oni nevědí
jen zkouší
jak dlouho a co vydržím
dostávám vysoké dávky léků
nechci další injekci, nechci..
nemohu křičet
někdo mi vyrval slova z úst
nemohu nic
(zpocená sedím na posteli
sen/realita)
jsem ráda za každou barvu
- jinou než bílou
zima přišla do mých krajů
upřeně zírám na ty bílé včely
jak mrtvé, zesláblé
...a přesto tak krásné...
2 názory
Evženie Brambůrková
20. 01. 2017Bude lépe, s jarem. /T
Já bych vypíchnul asi ty včely. Až dodatečně mi došlo, že se k nim použité sloveso vlastně docela hodí...