Světlo

Ještě spím a město šumí
písek času přesýpá
a jak ryba stínu v tůni
ve tvou dlaň se ohýbám.

Cítím něhy bílé kosti 
hebkost tvoji na rtech svých 
venku zimy šedé zlosti
na sklo kreslí květy tich.

Vyplouvá teď býti tělo
tvé mi mořem chce zas být 
a vteřinu času celou
z hodin zpět nám navrátit.

A pak spolu dlouze mlčet
nechat bloudit paže své 
jako křídla ptáků večer   
jako světlo noci tvé.