Vraždy v Posázaví - Zlo je třeba vymýtit

Regina Krucínová měla na sebe pořádný vztek. Ještě větší ale na Ivana Smolu. Žárlivec jeden blbej. Na diskotéce je přece normální, že se má i k jiným klukům. To zase bude řečí, že střídá kluky jako ponožky – a že v pětadvaceti by se už mohla usadit. Většinou to říkají závistivý nány, co samy o pořádnýho chlapa nezavaděj, uklidňovala se Regina. Musely jí závidět – štíhlou figuru, přitom plný dekolt, vlnité havraní vlasy, zelenošedé oči, jimiž dokázala uhranout jako dekoltem. Navíc není žádná socka – dcera soudkyně a advokáta.

 Měla mít odvoz – ale ten blbeček se naštval a odjel už před jedenáctou. Tímhle má utrum, pako.

 Nejezdila stopem příliš často. Vlastně vzhledem k tomu, že má vlastní auto, stopuje jen zřídka. Teď se však potřebuje dostat z týhle prdele, která se jmenuje Hrobnín. A nic jiného než nějakého toho osobáka by v tuhle dobu nesehnala.

 Řidiče starší renaultky si otipla jako ňoumu. Mohlo mu být kolem třiceti – ale už měl prořídlé čelo. Nebyl jí vyloženě odporný – ale rozhodně ji nepřitahoval. Nebyl výřečný – ale ani nemlčel jak zařezaný. Hlavní bylo, že jí zastavil a řekl, že ji hodí, kam potřebuje. Mluvil slušně, nedělal sprosté narážky, nebyl agresivní.

 To vydržím, řekla si v duchu.

 Jenže teď stojí v temném lese na kraji nějaké cesty a nikde nikdo. Prý: „Promiňte, musím si odskočit. Bude to chvilka.“

 Co na to tak asi měla říct? Ať se pochčije a jede dál? Nebo že vystoupí a najde si jiného řidiče? Štvalo ji, že má strach, ale tohle se jí jednoduše nelíbilo. Tak dělej – šeptala si pro sebe a pozorovala čerň před sebou, až zahlédne siluetu muže, který bude pokračovat v jízdě.

 No konečně.

 „Ještě si musím vzít něco vzádu…“

 Ať si vezme klidně celej tenhle posranej les a jede, pomyslila si. Muž se zatím uvelebil na sedadle za ní. Možná jí to ani nedošlo, stejně, jako jí nedošlo, že se jí kolem krku ovinul nějaký kus hadru či co.

 Nevykřikla. Nebyl čas. Její zápas nebyl dlouhý – a bohužel byl předem prohraný.

 Jednou v těchto místech bude malý hnědý dřevěný kříž s fotkou její hlavy a dvěma daty, symbolizujícími, že její život nebyl v pravdě nejdelší.