Odborná pomoc

Sedím u svýho terapeuta na pohovce. Dostal jsem se k němu kvůli nešťastný lásce. Myslí to se mnou nejspíš dobře, ale jde na to strašně racionálně.

"To, co máte s ní, jste si schopnej vytvořit s kteroukoliv jinou".

Jak je možný, že mě vůbec nechápe? Ani se nesnaží mě pochopit. Jak bych mohl chtít něco tvořit s nějakou jinou? Jen ona je schopná vrhnout na mě pohled plachý laně takovým způsobem.

"Ono to není zas tak těžký", pokračuje. "Žena hledá hlavně bezpečí, to je daný biologicky. Ony chtějí někoho, kdo je může zajistit. Kdo na ně bude hodnej, nebude se opíjet a kdo je bude schopnej milovat, řekl bych přímo manuálně".

Spiklenecky se usměje, jsme přece chlapi, tak si rozumíme, ne?

Nemůžu si pomoct, taky se tomu výrazu usměju. Zároveň jsem rozčarovanej z toho, jak prostě to vidí. Tak jednoduchý to přece není. Nevím, jak mu to mám vysvětlit. Vždycky když se o to snažím, vypadne ze mě nějaká ptákovina, kterou nejsem schopnej obhájit.

"Mluvíte, jako by chtíč byl víc než láska, požitek víc než víra", zkouším to.

Razantně kroutí hlavou. "Vy to vidíte jako protiklady, ale takhle to přece nefunguje. Chtíč patří k lásce, žádnou 'čistou lásku' si nevybudujete tím, že potlačíte sexuální touhu".

Zase mě dostal. Vím, že má pravdu. Chce se mi žalovat, že je to přece ona, kdo dokáže být tak strašně vyhýbavej. Jenže by mi řekl, že jsem jak malej kluk. Taky vím, že je to moje chyba, když si jí nedokážu získat. Vzdávám to, už jen poslouchám. Vypráví mi o svých vlastních zážitcích, taky o svých klientech. Zřejmě chce, abych se s někým identifikoval. Očima klouzám po místnosti. Stolek s počítačem, krásná starožitná lampa, skříň s knihama. Totem a tabu, zajímavej název, o čem to asi je?

Radí mi, že to mám ještě zkusit. "Napište jí dopis". Díky za radu, to mě vážně ještě nenapadlo, ušklíbnu se v duchu. Zbytek sezení přečkám v obraně.

"Tak zase za týden, na shledanou".