ŠMEJDI

ŠMEJDI

Důchodce za důchodcem nasedá,
autobus vyráží do zastávky: Štěstí.
Mají též možnost dobrého oběda,
přesně tak, jak to letáček věští.

Vystupte dědci, babičky
a pojďte do Kulturního domu.
Mobily odložte do krabičky,
a šrajtofle nejlépe k tomu.

Co že to slyším? Že špatně spíte?
A Vy zase nemáte v čem vařit?
Tak za okamžik všichni uvidíte,
jak se Vám s našimi výrobky skvěle bude dařit.

Že jste to Vy, tak my tuhle deku,
s výraznou slevou Vám prodáme.
Že na to nemáte? No to je k vzteku.
Náš finanční produkt Vám obratem dodáme.

Jen jeden podpis, zde na tu směnku,
vezměte si deku a ať už jste venku!
My prodejci nechápeme, proč plni jste všichni hněvu.
Čekal snad někdo z vás lepší ceny či dokonce další slevu?

Strach, bezmoc, žal. Ten oběd také nemněli.
Něčím se doma odbydou a završí tak neděli.
Mají své hrnce, mají své deky a také dluhu uznání.

Na náměstí opět nový leták „šmejdů“ nové oběti uhání…