Balada o zapomenutém se poutníku

Na cestě k tobě jsem zapomněl se,
bohužel uvízl jsem ve zrádném lese,
jak napravit mám své opoždění,
na tohle ve světě, omluva není.
Jak omluvit mám se tobě milovaná?
když cesta k tobě je rozoraná?
Cesta k tobě je bahnitá, rozbitá,
a oř, nesouc mne, měl špatná kopyta.

Navíc ta žízeň, při cestování krk jenom drásá,
cestou k tobě - krčma - to je náhoda, to je spása!
 
Na cestě k tobě, jsem zapomněl se,
bohužel uvízl jsem v dalekém lese,
v cestě vyvrácené stromy a pařezy překáží,
na nejednu útrapu tak cestovatel naráží.
Jak omluvit mám se tobě krásná děvo?
když v cestě ti stojí les i jeho dřevo?
Cesta k tobě bahnitá, strmně se nese,
já uvízl jsem na cestě, v pekelném lese.

Navíc ta žízeň, při cestování krk jenom drásá,
cestou k tobě - krčma - to je náhoda, to je spása!

Na cestě k tobě, zapomněl jsem se,
bohužel uvízl jsem v hlubokém lese,
přes větve, halůze a kořeny přejít,
zamotává - nutí na špatnou cestu sejít.
Jak omluvit mám se tobě milá zlatá?
cesta k tobě - plná překážek, hustého bláta?
Cesta k tobě bahnitá, rozbitá - strmá,
nemálo nástrah, nebezpečenství je plná.

Navíc ta žízeň, při cestování krk jenom drásá,
cestou k tobě - krčma - to je náhoda, to je spása!