bez začátku

za pět minut tma

 

ve víru nelidskosti

stoupám stále výš

ačkoliv se mi to nezdá

jsem rozhodnuta kráčet dál

 

v puse kyselej bonbon

a vyhlídka dalšího bílého království

mne trochu děsí

 

pozoruji stínohru na stropě

a za pět minut padne tma na náš kraj

 

a já?

 

obracím tu minci života

pořád a dokola

 

...

 

 

bez začátku

 

nezlob se, Markétko

jen tě chci poděkovat

trochu se mi chvěje ruka

nevím jak začít

(a tak začátky přeskakuju)

 

mé srdce touží a tys stále pryč

možná se mi o tobě bude zdát

ale sny s ránem mizí..

 

to chvění na povrchu

skrývá strach zevnitř

to uvnitř křičí a nikdo

NIKDO ho neslyší

 

opustila jsem nádraží

snad ze zbytečnosti

možná proto, že už tu dávno

vlaky nejezdí

kolejištěm prorostly přesličky a plavuně

... stále čekám jako kdysi

až vykoukneš z lesa

s plným hrnečkem borůvek

 

 

 

 

---