Deprese

Někdy je člověku hodně zle. Tak se brání jak umí. Třeba básničkou, protože poezií si své stesky nedovolí nazvat.

DEPRESE

1.      Svěšený ramena, brada až na hrudní kosti,

černýma vizema krmený dosytosti.

Slzavý oči toužící po radosti

a pořád nic. No to je teda k zlosti.

 

2.      Oči i myšlenky bloudí si v nekonečnu,

kružnice rotují, hledají svoji tečnu,

vrásčitá babizna přivádí mladou slečnu.

Mám ještě hrát nebo to raději skrečnu?

 

3.      Na konci tunelu jen další tunel straší,

ze spaní výkřiky i noční ptáky plaší,

nohy se obalí lepkavou hnusnou kaší

a mosty tváří se, jak staří dobří braši.

 

4.      Od dna se odrazit teď radí beznohému,

průvodce trápením je sytý hladovému.

Před cestou do pekla mívají lidi trému,

nesmát se ničemu je posmívat se všemu.

 

5.      Slunečné dny jsou uloženy v bance,

kukla a revolver se vysypaly z rance.

Je to snad za průser převlečená šance?

I rakev může budit zdání elegance.

 

---