přísně tajné

písemnosti schizofrenika

                                                                                                                                        57,3  - GR2/1

 

Přísně tajné

(Vysvětlení: tajné pro ty, co nás tajně sledují, pro ostatní by to mělo být veřejné tajemství.)

 

     Následující kapitola může dělat dojem, že jsou to autorovy literárně vymyšlené konspirační teorie a teorie spiknutí. Což jsou vymyšlené logické fungující systémy,  kterými se blafují tajné služby. Jsou to současně magořiny zasazené do reality. Ale pozor. Magořiny i celý systém funguje. A je logicky postaven správně. Navíc vše vychází ze skutečných událostí. A ať to vypadá sebepodivněji, je to holá pravda.

 

 

     V některých kapitolách knihy je naznačeno, že po Džordžovi a každém, kdo se takto podepsal šel smrťák, nebo měl problémy. Jednoduché povahy by řekly: To je snad magická záhada, nebo kletba. Kdo se ale zamyslí a vidí svět v souvislostech, vytuší v pozadí jakýsi systém, a to velice konkrétních lidí, který se snaží se vším hýbat a přitom zůstat v utajení. Za sebe nasazovat figurky. Přitom používají všech možných prostředků. Společenský systém, ekonomiku, i zločin a i magii. Tito pak hýbou společností, dějinami a ovlivňují budoucnost. Každý, kdo je vytuší, a chtěl by poodhalit jejich tajemství, má o problémy postaráno. Proč třeba zemřel tak mladý na tak záhadnou nemoc bývalý ministerský předseda Gros? A už nestačil dopsat své všeodhalující paměti.

     Ten, kdo magicky viděl do budoucna musel třeba uznat oprávněnost uvedení do provozu Džordžovy metafory magnetického mračna - gravitační čočky (viz kapitola: Astronom Jiří Grygar jako velký praktik telepatického průzoru do budoucna). Plno falešných cílů, (konkrétních dvojníků Džordže) i nevědomí členové magických kruhů  mělo problémy. Byla tu násilná smrt a i další pokusy o vraždu. Tato kapitola naznačuje, proč tak silně foukal vítr, a odkud.

     Například 5 Džodžových spolužáků z průmyslovky mělo problémy s tajnými. Tvořili nejtvrdší jádro magických kruhů na průmyslovce. (lidí tvořící kruhovou skupinu). Historie těchto kruhů začíná od období kolem roku 1976, kdy si už spolužáci ještě při škole domlouvali své první srazy spolužáků. A on to byl vlastně magický kruh. Co bylo na srazu, se totiž hypnoticky mazalo. Vše upadlo v zapomnění. Bylo to i z bezpečnostních důvodů, aby nedošlo k prozrazení. Na srazech se totiž možná koukalo do budoucna. A kdyby se třeba vyneslo, že tu jednou nebudou vládnout komunisti, tak je to velký průser. S tímto kruhem pomáhala Džodžovi teta Jindra svými organizačními poznámkami i činností. Tím pádem ale o tomto kruhu věděli i tajní. Vypadalo to ale jako nevinná studentská zábava. Vše se přitvrdilo až v období, kdy Džordž začal psát svou magickou literaturu. Zde je několik příběhů, které se daly vysledovat z pravidelných srazů spolužáků:

     Například jeden spolužák natočil bezpečnostní kamerou chlapa, jak mu chodí po domě. Byla tu ale prodleva několik dnů, než by to oznámil na policii. Asi se o tom někde neprozřetelně zmínil. A tak ho ještě stačili vykrást a ukradnout mu počítač s nahrávkou. Takhle by to vypadalo na náhodu. Ale současně mu ukradli i počítač někde jinde ve firmě! A bylo po důkazech.

     Na srazech jsme se pak od něj dozvěděli, že když si dá v hospodě pivo, cítí určité zdravotní potíže. Byl tu tlak na hlavě. Z toho pocit divně. A jakási lenost, protože se nemůže dostat k nějaké činnosti. Jakoby mozek byl líný vydávat pracovní povely. Zatímco, když si dá doma lahvové, je to v pohodě. Přestal chodit do hospody. I na srazu spolužáků v restauraci si nic nedal. Říkal, že má jakési magické důvody. Až na srazu za rok si něco objednal s poznámkou, že magické důvody pominuly. Pak stejně jako Džordž bojoval s neznámou látkou bez zápachu. Asi byla těkavá. Byla nalita v jeho lůžkovinách. Tato látka působila na mozek a paralyzovala jeho vydávání pracovních povelů.Vedlejší účinek byl ještě tlak na hlavě. Takové potíže měl třeba i režisér Troška. (líná postel)

                                                                                                                                        57,3 - GR2 /2

 

 

     Než tyto potíže vychytal a věděl, co se s tím dá dělat, paralyzovalo mu to mozek. Měl svou malou firmu. 2-3 zaměstnance. A on nebyl schopen vyřizovat faktury. Musel s podnikáním skončit a nyní pase krávy.

     Byly tu ještě potíže s nějakým prachem v jiném lůžku. O tomto prachu bude ještě řeč u dalšího spolužáka. Je zajímavé, že o svých potížích napsal pojednání jako dopis prezidentovi. Teto dopis ale neposlal. Dopis byl podepsán jménem Džordž. Na rozdíl od spolužáka Džordž takový dopis poslal. Je uveden na konci knihy. V dopise je popis podobných potíží a uvedení domněnky s otazníkem, že po něm jdou a likvidují tajné služby kvůli telepatické špionáži, do které svou literaturou šťoural.

     Kvůli dopisu vyšetřovala Džordže policie a bylo řečeno, že to řeší policejní prezidium. Už ale při psaní, jak u spolužáka i jiných spolužáků i u Džodrže tu byl únik informací. Všichni měli v počítači antivir z internetu za darmo. Byl to ale tajný hlídač teroristických aktivit. Hlídal určitá klíčová slova. A vida. Bylo použito slovo prezident. Například další klíčová slova jsou: ubezdušit, smrt, smrt za smrt, peníze a jiná. Počítač začal dělat psí kusy. Byla tu domněnka, že je tu vir. V takovém případě se dělají třeba následující opatření. Zkopírují se data, počítač se vymaže a znova nahodí. Po zkopírování počítače se zadal povel vypnout. Na obrazovce svítil nápis vypínání půl hodiny a pořád nic. Bylo jasné, že se kopíroval počítač. Bylo to u řady spolužáků.

 

     I další spolužák měl ty samé problémy s nervově paralyzující látkou v lůžku. Když začal spát na

jiném lůžku, byl tu jakýsi záhadný prach. Ležící tělo ohřívá vzduch. ten pak proudí nahoru a nasává další vzduch a nastává mikroproudění, které nasávalo prach nasypaný do postele. Vše proudilo kolem dýchacího ústrojí. Proti světlu při správném pohledu byl vidě jemný jak cigaretový proudící dým. Další dny cítil v nosu nanesený prach. Prach se začal usazovat v plících a začal ho bolet levý dolní lalok plíce. Musel si lehnout jinde. Bolest na plících ustoupila, protože krev čistí i plíce. Začalo ho ale pobolívat na játrech, protože pak se krev čistí v játrech. Pak problémy ustoupili. To samé, tedy bolest na plíci a na játrech zažil i Džordž.

     Spolužák zašel na policii a vše vyložil tak, že nebyl pokládán za blázna jako Džordž. Poukázal na možnou jakousi sabotáž. Policie se pustila do vyšetřování. Vyšetřovala rodinné příslušníky a všechny podezřelé. Přišla na to, že v madraci byla nalita chemická látka v linii jak leží tělo. Spolužákovi řekli chemický název této látky a sdělili mu další informace. Tedy, že paralyzuje mozek. Má teplotu tání, vypařování a sublimace mezi 20 až 35 stupni. To znamená, že ležící tělo látku zahřívá. Ta se pak vypařuje a člověk si ji takto dávkuje přímo pod nos.

     Dále policie zjistila v dalším lůžku a v dece karcinogenní prach. Byly to těžké kovy, které byly namlety do velikosti poletavého prachu. Spolužák ukazoval fotografii vláken deky z mikroskopu, kde na vláknech byly zrníčka prachu.

     Problémy s paralyzující látkou bez zápachu a karcinogenním prachem měli i jiní spolužáci i Džordž. Tajní a za nimi vytušitelný systém ( ale koho?), se snažili likvidovat Džordžovy magické kruhy a šířit strach. Měli zacíleno, ale vždy nepřesně, protože tu bylo maskování, i na Džordže a chtěli ho zlikvidovat. Jejich mágové slídili v časoprostoru a připravovali likvidační léčky. Například po spolužákovi na vysoké, Vilémovi, kterému kamarádi z legrace začali říkat Džordži, šel v lese chlap s nožem. Byl to tvrdý souboj. Ubránil se holýma rukama v místech, kde měl svou telepatickou stopu i Džordž. (viz. kapitola: Miloslav Šimek jako velký mág telepatické špionáže.)

 

     Kdysi dávno se Džordž vyfotil s vařečkou v ruce na Obchodní škole ve Ždáře nad Sázavou. Fotografie sloužila jako falešná stopa Džordže - kuchaře.

                                                                                                                                         57,3 - GR2 /3

 

 

     Putovala  časoprostorem jako důkaz budoucího Džordže. Nebyl na ní ale datum. A tak útok udeřil až o řadu let později. Přitom zemřel 16-ti letý kuchař nožem z rukou duševně nemocné vražedkyně. Více i tom v kapitole "O věšteckém lístku - záložce do knihy".

 

     Je tu uvedeno plno konkrétních pravdivých událostí. Jen spekulace kolem jsou jakési podivné. Někdo totiž koketoval s technologií telepatické špionáže, která třeba může odhalovat zločinné rejdy vládnoucích špiček. Ty pak zalarmují celý společenský systém, který se pak snaží jakékoliv náznaky této telepatické činnosti likvidovat všemi prostředky. Je tu i totálně praštěná domněnka, že je jakési telepatické centrum, které touto telepatickou technologií kontroluje všechny tajné služby a vlastně celý svět. A je tu ještě větší spekulace: toto centrum organizují a řídí mimozemšťané. Těm příroda nadělila více schopností tyto síly přírody využívat. A vlastně i takto komunikují.

 

     A nyní od domněnek k realitě. Vládnoucí systém republiky už za komunistů, ve spolupráci s rusy, používal tuto technologii i k výrobě tanků podle výkresů z budoucna. Když bylo Jirkovi asi 10 let, byl u toho, když se tato technologie vyvíjela. Byl na tyto magické činnosti používán. Viz třeba kapitola "Magická konstrukční dílna". Sice všechny zážitky se hypnoticky mazaly, ale v podvědomí měl informace z první ruky. Teta Jindra ale chtěla dokázat, že jakákoliv skrýš informací tedy i podvědomí je nedokonalá. Dělala proto úmyslné pokusy s možným prozrazením. A tak se stalo, že v jednom žďárském holičství, kde byla i teta Jindra, plácal Jirka nějaké tajnosti na celé osazenstvo holičství. Přitom tomu dal humornou nadsázku, že je budoucí schizofrenik. Po tomto incidentu čekal na Jirku tvrdý psychologický nátlak. Byly to tvrdé informace, co se stane, když něco prozradí. Teta Jindra ho někam zavezla a tam mu ukázala nahé mrtvoly rodičů, bratra a příbuzných, které byly pověšeny na řeznických hácích. Byla tu informace: toho jsou ti nahoře schopni, když něco prozradíš. Pak mu tento zážitek hypnoticky vymazala z hlavy, takže ho měl jen v podvědomí. Mrtvoly byly jen dokonale vyrobené atrapy snad ze silikonu. Jirka měl pak půl roku horší výsledky v učení, než se z toho otřepal a našel myšlenkový směr jak z toho ven. Možná, že je to také jedna z příčin, proč pak psychiatrická lékařka napsala do posudku na důchod: emocionálně oploštělý. Bylo to také tím, takových tvrďáren na psychiku zažil víc. Viz. budoucí kniha "Bouře v mozku průzor věků".

     Následuje to, proč je všechno tak tvrdé.

 

     Je to o tom, co došlo do mysli autora telepatickou poštou z ministerstva vnitra. Dříve za prozrazení těchto informací  hrozil neskutečně dlouhý kriminál, ale spíše hrozila záludná likvidace tajnými sužbami. Vše aby vypadalo jako běžná náhoda. Možná, že to hrozí i teď. Proto z informací nebyla původně plánovaná  oficiální běžná kapitola. Možná jakákoliv zmínka je i teď podpisem likvidace. Kdo se ale bojí, nesmí do lesa. A tak tu pár řádků je a nejsou jen zdánlivě chaoticky někde  připíchnuty.

     Už za komunistů používalo ministerstvo vnitra a obrany technologii telepatického průzoru do budoucna. Na Slovensku se v imaginárním prostoru, (hypnoticky krytý prostor), vyráběli tanky podle výkresů z budoucna. Tanky se pak teprve za mnoho let v budoucnu oficiálně konstruhovaly, vyvíjely a ověřovaly. Do tohoto tajného projektu bylo zapojeno i několik kooperujících podniků. Na Žďase se například k těmto tankům z budoucna odlévaly pásy a věže.

     Výkres z budoucna se nedá vyfotit. To je jen výjev v hlavě, který s zobrazuje pomocí interakce mozku z časoprostorem. Ten výjev se jen dá obkreslit a naskicovat, což už je záznam, s kterým se dá konstrukčně pracovat dál.

     Ze Žďasu jezdili na Slovensko dva, kteří měli prověření na nejvyšší stupeň utajení a kteří pracovali s tajnými výkresy. Byli asi pořád sledováni tajnými službami, aby nic neprozradili.

                                                                                                                                        57,3 - Gr2 /4

 

 

 

     Navíc jim bylo všechno hypnoticky mazáno z paměti. Vyrobil se prototyp, odzkoušel, vylepšil a rozjela se výroba. Když pak v budoucnu přišli technici  z vojenského ústavu ministerstva, nebo to byli Rusové, a zadávali výrobu těchto tanků, provedli je po tajném areálu, kde už tanky byly vyrobené. Zůstali koukat. Bylo jim řečeno, že se použila technologie telepatického průzoru do budoucna. Ať si jen dělají svou práci a to, co viděli jim bude hypnoticky vymazáno z hlavy. Byla vyrobena nějaká stovka tanků podle budoucích zakázek.

     I když se všechno hypnoticky mazalo, bylo podezření, že informace od jednoho žďasáka prosakují. Byl podán návrh na jeho tajnou likvidaci.

     Co se pak nestalo. Byl zrovna hospitalizován v nemocnici a bylo mu podáváno vyšší už velmi škodlivé množství léků, což ničilo jeho zdraví a tlačilo ke smrti. Fungovalo mu už jen 30% jater.

     Přitom v počítači a v dokumentaci bylo uvedeno jen půl tablety denně. A on bral za den, ráno v poledne, večer 12x víc. Jeho zdravotní stav se začal velmi zhoršovat. Ošetřující lékař začal prověřovat všechno možné a přišel na to. Velmi se pak divil, jak on tak sestra. Pravděpodobně tajný agent - vrah přišel, hypnotizoval a odešel. Léky se pak asi dávkovaly na základě hypnotické instrukce. Žďasák se z tohoto hrozného zdravotního stavu vylízal a utekl ďáblovy z lopaty.

     Je to jinak správný férový chlap, silná osobnost, která jen tak nějaký boj nevzdává. Později úspěšně vyhrál i boj s rakovinou. Asi měl nějaké štěstí a možná má všechno časoprostorově ošéfované jako Džordž.

     Tyto řádky jsou psané hlavně proto, aby mohl být časoprostorově varován a takový pozdrav od Džordže.

 

     Dodatek této kapitoly  -  Jak ven z těchto hrozeb:

 

O magii podvědomí a časoprostoru

 

     Zde jsou příběhy o tom, jak to vlastně funguje.

Džordž  se na nádraží potkal s duševně nemocným bezdomovcem, s kterým občas prohodil pár slov, a kterému pro svoji potřebu dal přezdívku Partyzán.

     Ten mu povídá: Vypadáš hrozně, asi se brzo dostaneš do blázince. Džordž nechápal, proč mu to říká. Měl jasnou mysl. Byl v pohodě. Jen byl trochu unavený.

     A je tu další příhoda: Džordž  jel se ženou k vůli jejímu posouzení za soudním znalcem, psychiatrem primářem v psychiatrické léčebně v Havlíčkově brodě. Po čase volal tento soudní znalec ošetřujícímu psychiatrovi manželky k vůli lékařské zprávě a mimo jiné řekl: Ten manžel je na tom mnohem hůř než manželka. Džordž se to dozvěděl od manželky. A zase nechápal, jak k tomu znalec došel. Měl jasnou mysl nic ho netrápilo, jen tehdy, nebyl dobře vyspalý.

    Jaké je vysvětlení? Zatím co vědomí bylo v pohodě, podvědomí řešilo nějakou tvrďárnu. Pak takhle cvičilo s celým tělem. A někdo vnímavý to poznal. V dalším příhodě si řekneme a ukážeme, co vlastně podvědomí řešilo:

     V časném jaru, nebo byla ještě zima, jel Džordž na kole do lesa k jezírku Vápenici. Zrovna slezl sníh. Jen na lesní cestě byly ještě uježděné zmrazky sněhu. Na cestě obcházející skoro těsně jezírko, u dělícího prstence smrků mezi cestou a Vápenicí, ustřelilo Džordžovi na zmrazku kolo. Ztratil rovnováhu a padal po hlavě do hluboké příkopy. Naštěstí udělal para - kotoul  a nic se mu nestalo. Na stejném místě, za komunistů, ustřelilo jednomu klukovi kolo na písečku. On padal asi úplně stejně po hlavě do příkopy. Ale zlomil si vaz. To místo v sobě neslo smrtelné nebezpečí. Toto smrtelné nebezpečí v budoucím časoprostoru  podvědomí řešilo.

     Když pak potkal znova Partyzána, řekl mu: No vidíš, už vypadáš mnohem líp.

     A ještě jedna příhoda, kde bylo něco zapsáno v časoprostoru: Kdysi na základní škole, asi v sedmé třídě, šla skupina spolužáků a spolužaček po Brněnské ulici ve Žďáře. Zní odbočili průrvou mezi domy na místa, kde tehdy ještě byla cihelna. Těžil se tam jíl. A ve vytěžených místech už rostla tráva. Byla tu vlastně i louka, kde nějaký dědoušek pásával kozu. V průrvě řekla Dáša Š. : Tady jednou asi bude sídliště. Někdo z nás by vněm mohl bydlet. Třeba ty Jirko.

                                                                                                                                       57,3 - GR2/5

 

     A tudy budeš chodit domů. A skutečně. Za nějakou desítku let tu bylo sídliště U nádraží. A Džordž tu bydlel na Palachově ulici. Tudy chodil domů třeba ze srazů spolužáků ze základky, které pak později byly každý rok.

     Pak v té průrvě potkali dva kluky. Kluci se jich ptali: Kdo z vás je Jirka?

     Jirka V. řekl: Já

     A Jirka S. řekl: Já taky.

     Kluci šli a každý jednoho Jirku bouchl pěstí do hrudi do srdce. Jako by v ruce drželi nůž. Spolužáci to pak řekli paní učitelce třídní, paní Po...

     Ta řekla: Já ty kuky znám. Jsou z děsně chudých poměrů, z velmi chudé země. Oni se mě jednou svěřili: My jsme tak chudí, že si jednou budeme přivydělávat  zabíjením lidí.

 

     Léta běžela. Za nějakou tu desítku let tu byl sraz spolužáků ze základky. Mimo jiné se na něm mluvilo o Aktech UFO. Byl to několikadílný pořad, který běžel v televizi. Prý všichni, kteří se snažili šířit pravdivé informace o UFO a akcích armády, která likvidovala jejich havárie, předčasně zemřeli. A že vtom měli prsty muži v černém.

 

     Pak se Jirka vracel ze srazu. A vida vyprovázela ho část spolužáků. Byla noc. Byli už u průrvy, kde kdysi potkali ty kluky. Pak ale někdo řekl: Mohli by jsme jít táhle tudy. To bude zajímavý. Šli asi o 50 metrů vedle, kryti tmou noci. Byla tam tráva a občas tudy chodili lidé se psy. Jedna spolužačka se opozdila telefonováním a vyřizováním. Doháněla je asi o 300 metrů později. Přitom potkala 2 muže v černém. Úplně se v duchu klepala strachy. Třeba to byli ti dávní kluci. Jen si tehdy ohmatávali časoprostor, kde pak budou konat. Z toho vyplývá: Časoprostor může křižovat i váš vrah.

     Zde je vysvětlení proč:

     Jirka svou literaturou šťoural do telepatické špionáže. Jsou to technologie, kterými mimozemšťané, rasa Askardů, kontrolují tajné služby. Snaží se takto ovlivňovat vývoj na zemi a připravovat budoucí invazi. Dalšími způsoby ovlivňování jsou hypnotické instrukce a následné vymazání paměti, což používají i tajné služby. Kdo o těchto technologiích informuje a snaží se je rozvíjet, je nepřítel číslo jedna a  je určen k likvidaci, jako plno lidí v USA, kteří se snažili informovat o UFO.

     Jak těmto hrozbám čelit?

     Musíte mít odolnou psychiku, která se schopna čelit stresu a zároveň být připraven i na smrt. Při tom mít zároveň tvořivou mysl, která je schopna hledat řešení, jak z toho ven. Nejde to bez psychické síly, která musí být taková, jako byste měli najít odhodlání položit život za svou lásku, její život, pro její lásku. Uvědoměle a ne slepě. Protože víte, že to samé by udělala ona pro vás.

     To ale nestačí. Je třeba mít spojence, i tajné, kteří jsou schopni řídit se  heslem čtyř mušketýrů: Jeden za všechny, všichni za jednoho.

     A i to nestačí. Musí se ještě propojit  magické kruhy mágů, které spolu spolupracují, v minulosti přítomnosti i v budoucnu. Jenom tak funguje kolektivní mysl, která je schopna získat informace o hrozbách v budoucnu.

     A ještě prozradím něco z technologie mágů. Po získání informací o hrozbách v budoucnu se zkouší a připravuje něco v místech, která souvisí s budoucím časoprostorem. Hledá se budoucí řešení, které se pak skryje a zapíše do podvědomí. I to může být nebezpečné. Časoprostor může křižovat i váš vrah. Může tam být také a také si něco může zkoušet.Viz ti dva kluci.

 

     Přidávám informaci o "Humorném prohlášení" prezidenta Václava Havla. Krátce po svém prvním zvolení mluvil v rozhlase o humoru. V souvislosti s tím mohl si dovolit i toto kontra-verzní

prohlášení. Možná, že ho občas někdo zaslechl. Pak toto prohlášení citoval v rozhlase astronom Jiří Grygar, protože prohlášení se týkalo vesmíru. Pravděpodobně s touto informací vyrukoval i prezident Miloš Zeman na nějakém mezinárodním fóru. Použil nahrávku Václava Havla s tímto prohlášením. Spíše ale jen proto aby ho zdiskreditoval. Sam ale na tomto fóru řekl překlad v angličtině.

 

                                                                                                                                           57,3 - GR2/6

 

 

     Je zajímavé, že astronom Jiří Grygar vyprávěl i o tom, jak prohlášení Václava Havla hledal na internetu. Bylo až na konci stovek odkazů, což si uvědomoval a hledal od zadu. Jako by někdo úmyslně tuto informaci skrýval. Nyní tam bude asi ještě připojen velmi agresivní vir.

     A takto Václav Havel mluvil vážným a důrazným hlasem v rozhlase:

 

     "Humorné prohlášení: Je to vzkaz od jednoho Džordže všem státníkům planety Země, všem jejím obyvatelům, a všem koho se to týká. Lidstvo by mělo zachovávat telepatickou bezpečnost. Tyto technologie telepatické špionáže se lidstvo teprve učí ovládat. Zatímco mimozemšťané jsou v těchto technologiích mnohem dál. Musíme se jim v tomto vyrovnat a porazit je v nich. Těmito technologiemi kontrolují tajné služby. A pomocí telepatických goaldů se snaží ovlivňovat vývoj na Zemi, aby se lidstvo vymlátilo v jaderném konfliktu a oni potom, co opadne radioaktivita, následnou invazí obsadili zemi. Kosmické lodě jsou již na cestě. Dorazí za 2000 let. Při vzdálenostech světelných let je to chvilka. Kdo má smysl pro humor, ať se zasměje. Kdo ho nemá ať se zamyslí!"

     A ještě o tom, co se právě dělo při psaní této kapitoly:

     V době  psaní této kapitoly šel Džordž na kontrolu za svým psychiatrem. Řekl mu o domněnce, proč mu tak špatně funguje mozek při vydávání pracovních povelů s tím, že má zatím pro toto tvrzení málo důkazů. Uvedl ale důkazy, jaké zatím měl. Popsal důkazní pokusy, které dokazovaly přítomnost nervově paralyzující látky bez zápachu v jeho lůžku. Pak uvedl další domněnku u které také neměl důkazy, ale směřovalo k ní plno indicií.

 

     A to, že za touto jedovatou látkou stojí tajné služby, které ho takto likvidují, protože svou literaturou rýpe do telepatické špionáže. Touto nervově paralyzující látkou z něj chtějí udělat magora, aby nemohl nic prozradit. A pokud to nepomůže, tak ho zlikvidují jinak, Aby to vypadalo jako náhoda.

     Džordž se soustředil na svůj výklad a ani si nevšiml, že se mu třesou, doslova klepou kolena. Lékař na to upozornil. Džodrdž odpověděl: To je jen neklid nohou, Já pak chodím po pokoji sem tam a dělá mi to dobře. Ale bylo to tak, že vědomí bylo úplně v pohodě, ale podvědomí zase řešilo nějakou časoprostorovou tvrďárnu. Podívejme se, co to asi bylo:

     Další den potkal Džordž staršího muže. Fyzicky byl na tom možná o malinko hůř než Džordž. Do svalů a do reakcí ale nikdo nevidí. Když se Džordž přibližoval  a míjel tohoto muže všiml si v jeho pravé ruce kovový předmět, který malinko vyčuhoval. Měl nějaké drážky, jako by to byla kudla nebo vystřelovací nůž. Na zapalovač to nevypadalo. Ani by tolik asi netrčel.  A nebyl by tolik vidět. Muž viděl rychlou pružnou atletickou chůzi rychle ho míjejícího Džordže. Asi si všiml, že je Džordž i ve střehu. Možná o něm měl ještě další informace. To znamená, že občas chodil do lesa běhat pro udržení kondice. A možná oněm věděl, že někde v jeho literatuře bylo o něm napsáno, že byl kdysi cvičen v úderu přezdívaného dotek smrti. A tak možná v té rychlosti nestačil zareagovat  nebo si netroufl. Kdo ví? Další podobné okamžiky se mhou ještě objevit. Jsou to hrozby? Kdo ví jestli se tedy vůbec dopíše  kniha "Magické příhody ze Žďasu", odkud je tato kapitola. Zbylo by jen pár napsaných nebo nedopsaných kapitol. Některé by navíc patřily i do plánované knihy "Bouře v mozku průzor věků". A víc nic.

     Všechno může dopadnout jako v Rychlých šípech, v Záhadě hlavolamu, kde Jan Tleskač, tvůrce ježka v kleci, stačil jen do svého deníku napsat: Někdo jde, Je to "M". Písmeno "M" označovalo toho, kdo ho pak zhodil ze zvonice. Nebyly ale důkazy a všechno zavál čas. Jen po čase našli deník Rychlé šípy jako časovanou informační bombu. Bude to zase tak?

 

     Navíc všechno mohla být jen Foglarova metafora. Plány létajícího kola Jana Tleskače mohly ve skutečnosti být jen špionážní dokumenty. Vyráběné létající kolo mohly být jen zbraně pro partyzány. "M" mohl být je někdo, kdo pracoval u tajných. Ježek v kleci, kterého ukazoval Široko byla jen dokonale vyrobená bouchačka Janem Tleskačem, který pracoval ve fabrice vyrábějící zbraně - zbrojovce. Stínadla mohla být ta zbrojovka.

 

                                                                                                                                      57,3 - GR2/7

 

 

     Jestliže se podíváme do historie, je to opravdu tak. Široko, který ukazoval kvér běhal ve Stínadlech, tu byl už za první republiky, pak za fašistů  a pak i za komunistů. A ještě něco z dávné historie. Podobný Široko tu byl už za středověku a měl nějaké bouchání ze střelného prachu od alchymistů.

 

     Jestliže se zamyslíme nad opakováním historie se Širokem, uvědomíme si, že je to skrytá metafora, která chrání tajemství telepatického průzoru do budoucna, za kterým stáli středověcí alchymisté. Když se objevil Široko, znamenalo to, že je tu další článek řetězu tohoto telepatického průzoru. I Jan Tleskač, což je reálné skutečné jméno skutečného člověka, které se podařilo Foglarovi propašovat do příběhu, rovněž pracoval s telepatickým průzorem do budoucna. Při vhodném rozostření zraku a pohledu na plány kola mohla se spařit budoucnost. Jsou to nebezpečné informace  a proto Jan Tleskač zemřel.

 

     A ještě něco o podobenstvích a metaforách.

     O době alchymistů, kdy také vznikal projekt telepatického průzoru, byl natočen film Císařův pekař a Pekařův císař. I zde je plno podobenství. Golém rabína Léva je jaderná energie. A pokud se nepřičiní rozumný a moudrý pekař stane se ze všeho nezvladatelná síla, která způsobí zkázu lidstva. Byl to vzkaz do přítomnosti i do budoucnosti. Stačí mít před očima Karibskou krizi, kdy z jedné ruské ponorky, která nesla jaderné zbraně, se málem rozpoutala 3. světová jaderná válka která by zahubila lidstvo. Ve filmu to byla výměna chamtivého císaře za moudrého pekaře. Většina v tom vidí metaforu komunismu. Je to ale nepřesné vidění. Správně je to výměna chamtivosti za moudrost a rozumnost. Pokud tohle nebude, dopadne to vždy stejně.

 

     Musí se spoutat chamtivost, jako jaderná energie. Je to stejně tak nebezpečná věc. A i ta může přivést lidstvo do pekel. Důležité je to u těch lidí, co se starají o systém. Ale i u ostatních je to důležité. Ve filmu byla chamtivost a neschopnost. Ale když se spojí chamtivost a schopnost, může to být zkáza lidstva. Začít třeba majetkovým přiznáním. Ať se ví, kdo platí daně a nebo krade ve velkém. Samozřejmě bojovat za větší blahobyt, ale pro všechny. A z toho teprve do vlastní kapsy. Samozřejmě ne chamtivě a ne na úkor ostatních.

 

     Metafora tohoto filmu O Golémovi  a jaderné energii je nejdůležitější metafora lidstva hned za Kristovými podobenstvími. A i tato kniha je vlastně podobenství. Nebo je to už realita?

 

     Jako vždy zbývá si odpovědět, jako u každé kapitoly, byla to blamáž autora, výplod chorobného mozku, nebo realita?

                                 Kde je pravda?

 

---