Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKuchyňské rozhovory - Ztraceni
Autor
Gustavo
Ztraceni
(6.2.2016, sobota po obědě)
(účastníci debaty – MUDr. Benda, Josef Martinovský t. č. v tercii na gymnáziu, Ing. Martinovský. Rozhovor se odehrává v jídelně. Na stole nádobí od oběda, káva. Na zemi nejsou žádné hračky ani věci, které tam nepatří – pro autora je nutné tuto skutečnost zmínit.)
MUDr.Benda:"Tak prý je jen otázka času, kdy tam někdo zůstane."
Ing. Martinovský netrpělivě:"Kde? Kdo?"
MUDr.Benda:"V Brdech. Se tam prý lidi neorientují a ztrácejí se. Zatím je našli, ale může tam někdo umřít."
(pozn. autora: Brdy byly po letech, kdy sloužily jako vojenský újezd zpřístupněny běžnému obyvatelstvu pro toulky a jiné radovánky a MUDr.Benda si o tom přečetl v Lidových novinách)
Josef Martinovský:"No to asi těžko!"
Ing. Martinovský:"No. Teoreticky možné by to mohlo být, ale když se vydám jedním směrem tak někam dojdu, ne? Tak velké to zas není."
MUDr.Benda:"To se mýlíš! To je pěkně velké! Od Prahy do Plzně..."
Ing. Martinovský:"No, trochu jste to zase zvětšil, ale je fakt, že je to velké. Ale aby tam někdo zůstal...?"
Josef Martinovský:"To by musel být blbec."
MUDr.Benda:"No nemusel. To se mýlíš. Ztratíš orientaci a začneš chodit v kruhu."
Josef Martinovský:"To je pěkná blbost. Proč bych chodil v kruhu. Seberu se a jdu rovně."
MUDr. Benda:"No to si myslíš, že jdeš rovně, ale ve skutečnosti rovně nejdeš."
Josef Martinovský:"Ježiš. Jdu rovně. Takhle!" a ukáže několik kroků rovně ke dveřím vedlejší místnosti.
MUDr.Benda s úsměvem:"No jó, tady jo. Tady se ti to chodí, tady to znáš, ale Brdy, to jsou samé lesy a jinak nic."
Josef Martinovský:"Šel bych rovně i v lese."
MUDr.Benda klidně:"No to si jen myslíš. Nešel."
Josef Martinovský věcně a důrazně:"Tak, když to pořád nechápeš, tak ti to vysvětlím. Vyberu si strom. Jdu k němu rovně. Když k němu dojdu, podívám se přes něj, vyberu si další, který je přesně v tom směru. A tak dál." Pochoduje po jídelně.
Ing. Martinovský pro sebe:"no nevim, to je nějaká divná metoda" a hledí na Pepu rázujícího po jídelně.
MUDr.Benda se směje:"Jo vybereš si strom. Tam je tisíc stromů...."
Ing. Martinovský se směje:"Ještě mi teda Pepo řekni, když narazíš třeba na skálu nebo na rybník. To přece pak rovně nepůjdeš."
Josef Martinovský, oči v sloup:"Ježiš, tak ho obejdu a předtím si na druhém břehu najdu nějaký bod, nějakou lavičku..."
Ing.Martinovský a MUDr.Benda sborově:"Tam žádná lavička není! Tam není NIC!"
Josef Martinovský:"Dobře dobře, tak si vyberu strom."
MUDr.Benda s úsměvem:"Jo, zase strom si vybereš..."
Ing. Martinovský:"Pepo, když obcházíš rybník, tak nikdy pak nebudeš vědět, který strom sis na začátku vybral na té druhé straně."
MUDr.Benda:"Jistě, jakmile ztratíš ten bod, tak jsi vedle."
Josef Martinovský:"Samozřejmě, že to budu vědět."
MUDr.Benda:"Ale, víš co? Spousta turistů už se takhle ztratila...."
Josef Martinovský:"Jistě, ale pořád se bavíme o Brdech. Třeba v Polsku, jo, tam se třeba ztratili. Ale v Brdech?! Tady jsi v ČR, tady není les, který bys nemohl přejít!"
MUDr.Benda:"Ne, ty si třeba myslíš, že jdeš rovně, ale rovně nejdeš. Jdeš do kruhu."
Josef Martinovský nahlas:"Ježiš!" začne chodit do malého kruhu a dělá debila. „To by musel být úplný idiot. Ale čím je člověk inteligentnější, tím lepší orientaci má."
Ing. Martinovský se usmívá:"No to Pepo nebude pravda. Je spousta inteligentních lidí, kteří nemají vůbec žádnou orientaci."
Josef Martinovský:"Tak mi teda vysvětlete tu vaší blbost, že člověk jde do kruhu, chm?!"
MUDr.Benda:"No, nacházíš se třeba v uniformním prostředí...ledových plání, na moři a tak..."
Josef Martinovský vykřikne:"...BAVÍME SE O BRDECH!!"
Ing. Martinovský:"...nebo hlubokých lesů..."
MUDr.Benda:"...nebo hlubokých lesů..."
Josef Martinovský:"To je úplně něco jinýho. Víš co?" obrátí se na svého otce. "Vysadíš mě tam a já...."
Ing.Martinovský:"No to určitě. Já s tebou pojedu do Brd a nechám tě tam v lese, to určitě. Až ti bude osumnáct, tak to můžeme udělat. Teď těžko."
Josef Martinovský:"Tak půjdeš se mnou."
Ing. Martinovský se smíchem:"Jo to určitě, abych po kilomentru poslouchal, jakej jsem blbec, že máme jít tudy a ne tudy. Ha ha."
A pak prohodí potichu k tchánovi:"Ne, že bych ho rád do lesa někdy neodvezl o tom žádná, ha ha."
MUDr. Benda se usmívá.
Přiběhne Anna Martinovská:"Táto, já jsem kakala."
Ing. Martinovský:"Aha, promiň, už jdu."
MUDr.Benda ještě potichu prohodí na odcházejícího Ing. Martinovského:"Byl vůbec někdy v lese? Myslím, pořádném lese, ne v nějakém lesoparku."
Ing. Martinovský s úsměvem:"Ale jo, byl. Na Ještědu, na Šumavě, takže docela jo."