Probuzení

                                                                                                                                                                      verulinda

Byla tak krásná,

když na okně seděla,

vlasy ještě nepochytala,

tvář namířená k slunci paprsky hledala

a na jejich teplé malování čekala.

Den smazal všechny sladké tóny noci,

to dosud nevěděla,

přesto ještě  dlouho cítila dým  z rozpálených uhlíků

co až  k ránu roštem propadly do popela.