Zachraň můj osud 3-4. díl

Neudělal jsem ani krok a v tom se brána sama uzavřela. Darius nemá smysl pro humor jen sem si chtěl pohrát, ale to nemohl být on, když není v dosahu. Okolo mě se zmenšoval prostor. "Tam se nedostaneš Darku." Ozvala se zpoza brány Adra. Tu bych rád dostal do pekla a osobně si s ní pohrál. Blesklo mi hlavou, když se smyslně pohnula směrem ke mě. Její zlato bílá křídla zatřepotala jemně ve větříků a závoj vlasů se načechral v tmavou vlnu. Byla tak božská, až démoni při její přítomnosti zavírali oči. Oslepovala jen svým vzezřením, ale já to vydržel. Stálo mi za to dívat se do jejich vzpurných pableskujících očí tváří v tvář. "Jen sem chtěl nakouknout a zajít za tebou na návštěvu." Pohrdavě se otočila a mířila pryč. "Tak zlá." Zakřičel jsem na Adru a prošel do nitra pekla skrze portálovou bránu. Neviděl jsem, že se otočila a maličko se pousmála před tím, než jsem odešel.

 

Každý si myslí, že peklo je tam dole, ale ono je hned naproti nebi,aby se u vchodů rozhodlo kdo kam patří. Od toho tam jsem já a Darius. Na rozdíl od Adri, která patří mezi elitu na vršku nebes. Dolů k bráně schází jen výjimečně, ale o to je to pro mě větší potěšení jí vidět a pokoušet jí. No dnes s toho nic nebude pomyslel jsem si a šel se natáhnout a nechal se vystřídat u brány.

 

"Musím změnit její osud. Já ho změním!!" Moje slova rezonovala celým nebem. To nekřičely moje ústa, ale promlouvalo samo srdce. Nikdo nesmí mít tak smutný osud. "Dare stůj!" uslyšel jsem za sebou kdesi v oblacích. "Dariusi!" Dohonil mě strážný anděl. Hned mi došlo koho stráží a proč mě zastavuje, ale já to už prostě nemohl vydržet. Máchání mých křídel se zrychlilo na dvojnásobek. Řítil jsem se k zemi šílenou rychlostí. "Já ji zachráním."