Písmák
Registrovat

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zachraň můj osud 5-6.díl

03. 04. 2017
0
3
484
Autor
katt-chan
Zachraň můj osud 5.část
 
 
"Stihne tě trest!" Rezonovala mi pánova hrozba v uších, ale nemohl jsem se zastavit. Křídla ještě přidala na tempu.
 
 
 
Vítr mi čechral pírka a s každým mocným máchnutím jsem se blížil k zemi. Létaní mě vždycky okouzlilo a vítr mi dodával sílu snažit se letět ještě rychleji. Každý můj sval byl natažený a připraven k akci, kdy budu přibrzďovat a pomalu skládat pírko po pírku k sobě. Vždycky jsem se nemohl toho krásného pocitu nabažit. Proplouvat okolo bouřek, slunit se téměř u slunce a nebo se proletět nad mořem. Nevím, proč zrovna teď vzpomínám na to jaké je to mít křidla, když v tom mě bodlo v zádech. Něco se dělo, ale já nevěděl co. Jedno pírko se uvolnilo a sletělo přímo k zemi za ním následovaly další. Máchání křídel bylo pro mě čím dál obtížnější. Něco ve mně se přetrhlo. Následoval prudký pád.
 
Něco jsem zaslechla. Ten samí šum, kterému jsem rozuměla v obchodě. Přerušilo to můj tok myšlenek a aniž bych chtěla donutilo mě to vstát z křesla, kde jsem byla doteď schoulená. Šeptající vítr byl blíž a blíž. Nedokázala jsem odolat a musela ho pronásledovat. Moje nohy začaly utíkat sami od sebe. Rychle ven z domu, aniž bych věděla kam mám namířeno. Proběhla jsem okolo několika domů, kde už léta nikdo nežil. Šeptání mě vedlo do zastrčených uliček, kde nebylo vidět mimo odpadků a polorozpadlých stavení nic neobvyklého. Nikdo se sem neodvážil jít sám, ale já nemohla čekat, ono ani nebylo na koho, když mě všichni nechávali na pospas osudu. "Je tady někdo?" Můj hlas se odrazil od slepé uličky a několikanásobně se opakoval. Otočila jsem se k odchodu, když šeptání větru zesílilo, aby náhle utichlo. Podívala jsem se k nebi a pak zpátky na zem. Najednou někdo ležel přímo vprostřed slepé uličky. Pár kroků a ocitla jsem se u zraněného muže….
 
 
Zachraň můj osud 6.část
 
Chvíli jsem zůstala stát na místě. Bylo to divné, ale asi se to mělo stát. Popojít pár kroků k neznámému muži se pro mě stalo obtížné. "Uhm jste v pořádku?" Naklonila jsem se k ležícímu neznámému. Nebylo mu vidět do tváře, ale vyzařovala z něj temnota, kterou jsem cítila. Natáhl ke mně ruku, abych mu pomohla. Nějak sem vycítila, že mu jí nemám podávat a co nejrychleji se snažit utéct. Tahle situace se mi vůbec nelíbila. Sám se zvedl a stoup si do stínu, kde jsem neměla možnost spatřit nic víc, než obrys postavy. Dostala jsem strach a do srdce se mi vkrádala panika. Nebylo kudy utéct. Ulička tímhle končila a on stál přímo v cestě. V tuhle chvíli jsem si připadala tak ztracená a opuštěná jako nikdy dřív. Nebyla možnost, že by se tu někdo ukázal a pomohl mi z téhle situace, která pro mě nemá dobrý konec.
 
Zostražitěla jsem ve chvíli, kdy pro něco šáhl do kabátu halícího celou jeho postavu. Kapání vody z okapu na popelnici mě nutilo odpočítávat vteřiny, které utíkali pomalým tempem. Nevím jak dlouho jsem naproti němu stála, ale bylo to jako nekonečnost. Nohy se začaly třást společně s ledovatěním prstů. Vkrádala se mi zima do celého těla.
"Pojď ke mně!" Ozvalo se trpkým a drsným hlasem, který jsem ignorovala a jen zavrtěla hlavou. Slova z úst by strachem stejně nevyšla. Byl to můj konec? Přemýšlela jsem o své samotě a utěšovala se, že takhle to bude možná lepší.
V dálce jsem zaslechla tichounký šepot větru...
 
 
Přečíst později Dílo do oblíbených Autor do oblíbených Další dílo autora Nechci Avíza
Seznam tipů Seznam oblíbených

3 názory

Lakrov
04. 05. 2017
Dát tip

Lépe se hledají na papíře než na obrazovce :-)

katt-chan
04. 05. 2017
Dát tip

Stálo a čtu chybky však nevidím :D 

Lakrov
03. 05. 2017
Dát tip

Oprostím se od faktu, že mě to dějově nezaujalo a pokusím se zabývat jen tím,  jak je to napsané slohově, stylisticky, gramaticky.  ...vítr mi dodával sílu snažit se letět...  ## snažit se letět mi připadá jako nadbytek slov. Jedno z nich vynechat.  ...byl natažený a připraven k akci...  ## natažený a přiravený nebo natažen a přiraven. Sjednotit.  ...Vždycky jsem se nemohl toho krásného pocitu nabažit...  ## Divně formulované. Nesdlo by místo vždycky třeba Nikdy?  ...vzpomínám na to jaké je to mít křidla...  ## čárka před jaké a nad i  ...sletělo přímo k zemi za ním následovaly další...  ## čárka před za a koncovla slovesa (následovala)  ...Něco jsem zaslechla.  ## Ten ženský rod mě překvapuje (ale později mi to z kontextu dochází).  ...Ten samí šum... ## samý  ...nohy začaly utíkat sami... ## samy  ...Najednou někdo ležel přímo vprostřed slepé uličky...  ## Slovo najednou mi v té větě přijde navíc.  ...Nějak sem vycítila... ## jsem  ...že mu jí nemám... ## ji  ...že mu jí nemám podávat a co nejrychleji se snažit utéct...  ## čárku před a (jedná se o "odporovací" vztah nebo raději nahradit slovo a slovem ale.  ...stoup si do stínu... ## stoupl (ale to je možná jedno)  ...vteřiny, které utíkali... ## utíkaly  ...Vkrádala se mi zima do celého těla... ## Divná formulace.

 Nebýt té spousty základních pravopisných chyb, dalo by se říci,  že na konci téhle 6. části se objevuje cosi jako napětí.  S těmi chybami je to ale spíš k pousmání.  Nestálo by za to si příště před zveřejněním po sobě text alespoň přečíst?  

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru