Masaryk Černý Čapek Patočka Svěrák

Nesnáším Masarykovy poznámky o Dostojevském. Když už psal o sebevraždě, měl ji také spáchat. Na to byl však příliš zahlcen povinnostmi běžného dne. Konec konců každý z těchto velkých Čechů nakonec skončil u toho, že je potřeba si to nějak v hlavě srovnat a být za dobře s Bohem a s manželkou. Viz drastická poslední scéna Krakatitu, kde vyjede na scénu nějaký dědek a uklidňuje Prokopa. Čapek se zkoušel Prokopem z této své vlídnosti a suchopárnosti vymanit, no, nepovedlo se. Václav Černý si také dovolil psát něco o Dostojevském, zejména ho zarážela skutečnost, že Dostojevskij "přiřkl" lidské vlastnosti i prostitutkám. To Černý, který se ve svém soukromém životě podobal mnohem více generálu Jepančinovi, než nějaké z prostitutek nebo veřejných milenek, prostě neunesl. Horší než Černého řečičky jsou v českém prostředí snad už jen doslovy od Zadražila, tomu se však nikdy nepovedlo dostat mezi skutečně velké osobnosti českého národa. Jsou to všechno "nevratné lahve" plné plyšových vědomostí a jisté pokrytecké blazeovanosti. Je Svěrák největším ze jmenovaných Čechů jen proto, že si svou malost tak či onak uvědomuje? Domnívám se, že přece. Navíc pracoval na Cimrmanovi, čímž se snažil tragiku naší minulosti zpětně zvrátit. Věrozvěstové malosti, kteří se vyšponovali až do čítánek a na piedestaly soch, by měly být strženi spolu se Stalinem. Učit se, učit se, učit se, třeba cizím jazykům, abychom si občas mohli aspoň něco přečíst!