Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZachraň můj osud 9-10. díl
04. 05. 2017
0
0
510
Autor
katt-chan
9.díl
Byla dřina dostat poutníka za dveře do tepla, než se venku rozpoutalo doslova pekelné počasí. Při posledním nárazu větru se v domku skoro uhasil oheň v krbu. Přesně v okamžik, kdy se mi povedlo zatáhnout ho dovnitř se zabouchli dveře. Nevím co se to dělo, ale celý domek se chvěl při nárazech větru a bubnování deště smíchaného s kroupami. V tu chvíli nevěděla, že tohle někdo zařídil a změnil její osud, který se jinak blížil ke konci.
"Jednou mi poděkuješ Dare." Řekl si pro sebe Dark a v obláčku tmavého kouře zmizel ze světa lidí. Počasí se navrátilo do normálu a během chvíle bylo venku zase podzimní počasí. Nahoře na mě čekala Adra s nabroušenou náladou. Kdy ona vlastně ke mně byla hodna? Řekl bych, že nikdy. Musel jsem se tomu usmát zatímco ona je krásná jako anděl povahou by mohla rovnou pracovat u nás. "Ahoj Adro." Můj veselý pozdrav jí vykouzlil na obličeji zamračení. Asi jí nevonělo, že teď místo Dara trčí u brány do nebe ona. Vždyť mě ani nemůže vystát na dálku natož na pár metru, kde sedím u brány do pekla. "Nechceš jít otravovat jinám?" Optala se mě sladkým hláskem, z kterého jsem cítil nenávist. Zbožňuju, když je rozčílená pomyslel sem si a v klidu dosedl na své místo jako strážce pekelné brány. "Proč bych měl?" Zamračila se ještě víc a odešla kousek stranou. Jako by mohla nějak ovlivnit, že jednou jí prostě dostanu a pak se mě nezbaví vůbec. Můj sen se jednou splní a bude má přísahám,že hned po tom co Dar uspěje na zemi si ji omotám kolem prstu, jen ho tam dole budu muset trochu popostrčit. Jak ho znám trvalo by mu několik staletí. Podíval jsem se dolů a zaměřil pozornost na Dariusovu auru.
10.díl
Podíval jsem se dolů a zaměřil pozornost na Dariusovu auru. Byla slabá, teď by ho přepralo i
pekelné novorozeně, ale hlavní bylo kde byl. Jsi přesně tam kde si chtěl být. Uchechtnul jsem se a šel otravovat Adru. Rozčilovat jí, bylo pro mou temnou duši, něco jako denní chleba. Vlastně je dobře, že Dar je na zemi a nechal mi jí tady. "Adro ještě jsem se chtěl zeptat…"
Přibližoval jsem se k ní jako panter ke kořistí a hned mě odpálkovala, aniž bych dořekl co jsem měl na mysli. "To máš za to, že mě otravuješ pff." Odfrkla si a zmizela za nebeskou bránou, kam nemůžu ani nakouknout. Mnul jsem si oteklou tvář od Adriny facky a sedl si do kouta vedle brány. Hlavně, že oni nám tam mohou načumovat, aniž by se jim něco stalo. "Andělé mě štvou!" Zahulákal jsem směrem kam zmizela Adra a místo ní vešla pohotovostní nouzová stráž. No tak fajn co provedu s ním. V mysli mě běžel obrázek ležící Adry v mé posteli a docela jsem zapomněl na plán jak se jí pomstít. Raděj si dám dvacet, než jí fakt unesu. Peklo nikdy nespí, ale čert může.
Nebe :
"Půjčíš mi to?" Amor držel dalekohled a díval se dolů z oblaku. "Jistě Adro, ale pod jednou podmínkou." Šmarjá co bude chtít tenhle… zkoukla jsem jeho bělostné trenky a dodala pro sebe plenkáč. "No tak jen do toho naštvaná už jsem dost." Amor se na mě zahleděl a do ruky vzal svůj luk a toulec se šípy lásky. "Mohla bys tohle vyzkoušet?" Hrábnul do toulce a vyndal malou lahvičku s růžovou tekutinou. " Co je to?" Zatočila jsem s obsahem, který se začal třpytit. "Můj nový experiment." To mě docela stačilo k tomu od lahvičky dát ruce pryč. Amor a jeho nové pokusy, vždy dopadly katastrofálně a dost jsem se divila, že dokáže i po takových malérech srovnat vztahy, které rozházel. "Promiň, ale nechceš to dát někomu jinému?" zkoušela jsem to na něj zlehka, aby se neurazil. Na to, že je to anděl lásky je dost výbušný, když jde o jeho experimentální lektvary. "Ne nemůžu." Vytrhl mi lahvičku a vylil mi trochu na ruku. "Adro neboj tohle fakt bude fungovat a ty jsi na to ideální." Vodička se vsákla do pokožky. "Počkej to se nepije? Jak si mohl!! Za to bys zasloužil jednu pusu na tvář." Co to kecám, já chtěla říct facku. "Co si to se mnou udělal!?" Amorovi se ulevilo a v klidu řekl. "Občas bys mohla být víc milá a upřímná… Tohle bude působit měsíc, než to vyprchá do té doby nemůžeš lhát a nikoho nepošleš k čertu." Mnul si ruce Amor, hodil po mě dalekohled a zvesela odešel střílet šípy na zem.
Jak se z tohohle Adra vzpamatuje a co teprve, až jí začne otravovat Dark ? No a na zem se za Darem podíváme v dalším díle.
Byla dřina dostat poutníka za dveře do tepla, než se venku rozpoutalo doslova pekelné počasí. Při posledním nárazu větru se v domku skoro uhasil oheň v krbu. Přesně v okamžik, kdy se mi povedlo zatáhnout ho dovnitř se zabouchli dveře. Nevím co se to dělo, ale celý domek se chvěl při nárazech větru a bubnování deště smíchaného s kroupami. V tu chvíli nevěděla, že tohle někdo zařídil a změnil její osud, který se jinak blížil ke konci.
"Jednou mi poděkuješ Dare." Řekl si pro sebe Dark a v obláčku tmavého kouře zmizel ze světa lidí. Počasí se navrátilo do normálu a během chvíle bylo venku zase podzimní počasí. Nahoře na mě čekala Adra s nabroušenou náladou. Kdy ona vlastně ke mně byla hodna? Řekl bych, že nikdy. Musel jsem se tomu usmát zatímco ona je krásná jako anděl povahou by mohla rovnou pracovat u nás. "Ahoj Adro." Můj veselý pozdrav jí vykouzlil na obličeji zamračení. Asi jí nevonělo, že teď místo Dara trčí u brány do nebe ona. Vždyť mě ani nemůže vystát na dálku natož na pár metru, kde sedím u brány do pekla. "Nechceš jít otravovat jinám?" Optala se mě sladkým hláskem, z kterého jsem cítil nenávist. Zbožňuju, když je rozčílená pomyslel sem si a v klidu dosedl na své místo jako strážce pekelné brány. "Proč bych měl?" Zamračila se ještě víc a odešla kousek stranou. Jako by mohla nějak ovlivnit, že jednou jí prostě dostanu a pak se mě nezbaví vůbec. Můj sen se jednou splní a bude má přísahám,že hned po tom co Dar uspěje na zemi si ji omotám kolem prstu, jen ho tam dole budu muset trochu popostrčit. Jak ho znám trvalo by mu několik staletí. Podíval jsem se dolů a zaměřil pozornost na Dariusovu auru.