Victorie

Večer září smaragdem na tvých prsou,

v šeru kostela teď svíce hasnou.

Odhazuješ mušelín, šustot hříchu,

ve vůni kadidel salva smíchu.

Tvé slzy kanou do mých otevřených úst,

od tvého těla, náručí, slibuji si půst.

Překonám snad příkoří z absence vášně,

v drobných ručkách svých teď máš mě.

V bílém dýmu těch pohaslých svic,

s modlitbou na rtech, tě prosím stále víc.

Odejdi dříve, než ze svých vlasů

vytřeseš dávné sny dvou bláznů.

Ach, Victorie, pravda je ve vínu

a panenském loži, kdes skryta v baldachýnu.

Překonám snad příkoří z absence vášně,

v drobných ručkách svých teď máš mě.