Revoluce šílenství

Tento svět byl postižen dlouhou válkou....říká se jí možná severní, ale nikde není místo, které by nezasáhla. Jih se díky této válce stihl zmodernizovat, východ kvůli ní možná zůstane navždy neprozkoumán a dálný jih...je možná opravdu jediné území, které je nijak nezměnilo. Ovšem čas opravdu velkých změn a revolucí teprve přichází.Ten, kdo to vše způsobí a kdo každé své rozhodnutí propojí s osudem světa momentálně cvičí šerm na honosném zámku svého otce.

Fridrich dokončil výpad, uskočil dozadu a poté se na zlomek vteřiny zamyslel. Obyčejně by teď svého učitele kopl do stehna a rychle tak souboj zakončil. To se ovšem před tak významným hostem, jako byl De Trasmond neslušelo, a tak se na mistra jen mírně zasmál. Ten náznak pochopil. Ostatně za to jak nechutně byl v té chvíly odkrytý by si zasloužil facku. Aby tedy mladíkovi práci usnadnil, tak neobratně zaútočil, aby mu Fridrich mohl přiložit meč ke krku, čímž souboj skončil.

Náramná podívaná. Pronesl De Trasmond aniž by šermu alespoň v nejmenším rozuměl a stoupl si, aby vítězi pogratuloval. Přesuneme se nyní do jídelny? Navhl Bernard, který byl po prohraném souboji značně vyčerpán a věděl, že pro takového hosta bude jistě připravena nevídaná hostina. Tázaný šlechtic souhlasil, a tak se všichni tři vydali nenuceným krokem ke dveřím. Tam se však samozřejmě rozdělili, protože Fridrich i jeho učitel je ještě museli převléknout do vhodnějšího oblečení.

Frindrich měl ten den velice dobrou náladu. Porážka jeho učitele byl již druhý úspěch, kterého dnes dosáhl. Otce potěšil, když v bargánštině přenesl několik hloupých básní. Sám přednes básní nesnášel. Považoval to za hloupou a bezvýznamnou činnost, kterou by zvládl každý sedlák s dostatkem času. Ovšem ten pravý pocit úspěchu dnes zažil, když se vloupal do rodinného sejfu. Ne že by něco ukradl. Jsou to přeci jen i jeho peníze, ale místo toho zabezpečení vylepšil, aniž by zanechal nějakou stopu.

Zatímco se převlékal, hleděl z okna. Po ulici se procházela menší skupina opilých násosků. Nenápadně je následoval paladin. Na jeho vzhledu nebylo nic zvláštního- byl celý navlečen ve velkém, železném a nažloutlém brnění, samozřejmě neměl helmu a u pasu mu vedle pušky viselo kladivo. Opilou bandu už očividně sledoval poměrně dlouho. Působil naštvaně a vyčerpaně, stejně jako každý, kdo se v letním vedru musí plahočit desítky minut za opilci, jen aby je zatknul při první příležitosti, kdy poruší zákon.

"Pane Havegurs?.........Pane Havegurs!" Ozvalo se společně se zaklepáním zpoza dveří společně se zaklepáním. "Váš otec vám přikazuje abyste se převlékl rychleji a dolů se dostavil co nej-" Fridrich vyšel ze dveří. "Samozřejmě Samueli hned jsem tam."

Sešel ze schodů. Přede dveřmi na něj čekal jeho osobní sluha Gottfried. Ještě než vstoupil musel vydržet asi minutové upravení svého kabátu a poté konečně vešel do jídelny.

V čele stolu seděl jeho otec. V modrém kabátě a s parukou jak se sluší. Po jeho boku De trasmond se svojí manželkou a naproti nim nějaký šlechtic, kterého Fridrich zatím nikde neviděl. Otec mu pohledem naznačil, aby si sedl vedle De Trasmondovi manželky. Za to byl velice vďečný, protože i přes své mnohé talenty mu dvorní etiketa nikdy nedávala smysl. Všichni mu tvrdili, že to časem přejde, ale on jim nevěřil. Etiketa je dost možná to nejstupidnější, s čím se za celý svůj život setkal. Vše co celý den dělal mělo nějaký smysl. Učil se šermu, aby se dovedl bránit, učil se jazykům, aby mohl hovořit s cizími lidmi, učil se základům věd, aby lépe porozuměl světu kolem sebe a modlil se, aby měl štěstí a všemocný Bůh ho následoval a chránil na každém kroku. Nicméně etiketa? Zbytečnost!

Každopádně se posadil a čekal na zbytek hostů. Přemýšlel, kdo by ještě měl přijít. Prázdná byla tři místa, ale ale jediný člověk o kterém věděl že chybí byl mladík, se kterým se setkal ráno nedaleko stájí. Působil příjemně a byl slušný, nicméně nemluvil příliš dobře žádným z jazyků, které Fridrich ovládal. Konečně se otevřely dveře a dorazili poslední tři hosté. V čele kráčel hrubě vyhlížející muž, oblečený do černého. Za ním mladík, kterého si Fridrich pamatoval ze stájí a vedle něj malé děvče, kterému nemohlo být víc jak deset. Mladík i děvče byli nervózní a ohýbali pohledům již přítomných hostů, ale muž šel rychlým a rázným krokem přímo ke svému místu. Oboum ukázal, kam si mají sednout, a tak hostina konečně mohla začít..

Fridrich vůbec neměl plánu na hosty dělat dojem. Celou hostinu opravdu jen jedl a pil. Jedl vše co mu přišlo pod ruku a k pití si vychutnával víno ze své osobní skrýše. Všichni ostatní si myseli že jde o velice slabé víno, ale Fridrich se předem domluvil se sluhy aby jeho džbán lehce vylepšili.

Asi ho dvou hodinách byla už většina sálu velmi opilá a tak se Fridrich nenápadně přesunul do svého pokoje, kde do chvilky usnul.

Následujících pár dní změnilo v jeho životě vše. Kdo by to ale řekl když začaly tak nevinně? Fridrich se někdy okolo deváté hodiny ráno převalil a spadl na zem.

Snídaně začínala za chvilku a po ní měli všichni hosté na zámku konečně odjet. To byla výtaná změna. Žádné další formální večeře nebo hloupá divadélka pro nafoukané šlechtice. Ihned po snídani mu navíc Gottfried oznámil že městská stráž opět potřebuje jeho pomoc. Pomáhal jim poměrně často jednak proto že ho to většinou bavilo, ale také protože si tím získával důvěru u lidí, které by jednou mohl vést. Až do teď to ale byly vždy velmi jednoduché úkoly. Snad zatím nejtěžší a nejdůležitější úkol bylo pomoci s hledáním bandy hackerů, kteří se snažili zabít nějakého generála. I ten případ ovšem vyřešil velmi jednoduše. Podle jejich operací zjistil, v jakém areálu města by se měli ukrývat. Když se výběr zúžil jen na něco kolem pěti set domů, tak si postupně popovídal s majiteli kteří by je mohli ukrývat. Nabízel za jejich prozrazení opravdu velice vysokou odměnu. Nakonec se soused hospodyně která je ukrývala prořekl. Fridrich trvrdil že popravena by měla být jen hospodyně, ale jeho otec zasáhl a vyžádal si popravu všech kdo by o jejich skrýši teoreticky mohli vědět. Fridrich to nepovažoval za správné, ale vzhledem k okolnostem to chápal.

Teď to ale bylo jiné. Po obědě za ním přišel velitel městských stráží. Posadili se spolu v menším salonku vedle pokoje pro hosty. Velitel odmítl kávu, čaj i pivo a začal s prosbou. Před dvěma dny našli v jedné ze zapadlých uliček chudinské čevrti dolní části města mrtvolu sedláka. Měl rozpáranou hruď jako kdyby ho napadl vlk případně pes. Obvykle by stráže za viníky označili právě potulné psy, ale sotva o pár hodin později byla nalezen další mrtvola. Byla to chudá služka, která odcházela z práce domů. Tentokrát vražda měla i světka. Její čtyřletá dcerka která to celé pozorovala zpoza rohu popsala, že na její maminku něco seskočilo ze střechy. Vypadalo to prý jako člověk, ale s velkými drápy, znetvořenou hlavou a obrovskýma nohama. Když si ta zrůda holčičky všimla, vyrazila jejím směrem. Ta ale začala se zavřenýma očima křičet. Když oči otevřela tak už jí jeden stráždný utěšoval a stvůra zmizela.

Mimo povídku: Předem děkuji za přečtení. Rád bych napsal román a toto by měla být jeho první kapitola. Uvítám jakoukoliv kritiku.

 

---