Příteli to já

Kdybych to byla já, Tak kdoví co se stane. Mám pocit ten, že můžu být i podveden. Leč kdo mi známku dá a Řekne, že jsem to já. Tak zdá se mi zdá, že nejsem to já, Ten, kdo právě lhal. To jenom já, já, já Můžu být ten lhář. Ten lhář, co hraje si na blázna A v mrtvých paprscích posledního slunce Si hraje na vlnách nebeských. Struna co struna mi hýbe mou žlučí. Tak houpe se houpe ten báječný lhář, Ten báječný a dobrý, milý, miliónový lhář. Hráčem se stává v okamžiku proměny, Kdy miliony hýbou světem a miliardy ztratily význam. V tu dobu, v tu chvíli já stávám se lhářem, Tvým nejlepším přítelem, kde i slunce rádo dříme, Než skončí jeho den A skočí do obláčků, Tam smráká se rychle a oči se klíží, A tma nás hltí, je pozdě, Blíží se den.

---