Ráj

   Kdysi dávno
   jsem tvořila koně svými prsty.

   Tys jim dával jména.
   Nechali jsme je ržát

   na pestré přikrývce s polštářovými horami,
   za pyžamového šelestění.
 
   Kočírovala bych tě pomaleji nebo rychleji,
   jakkoli bys chtěl,

   ať bys měl v ruce jablko nebo suchou trávu
   nebo cukr.

   A myslela jsem si, že by to tak mohlo pokračovat,
   ne navždy,
   ale přinejmenším déle, než jak tomu bylo.

   Jedné noci jsi mi ale řekl,
   že už jsi z těch koní utahaný.

   Tak jsme odložili naše šplouchání,
   naše řehtání,
   naše vzpínání se na zadní.

   Namísto toho jsme šplhali po horách,
   a když jsme spadli,
   padali jsme stejně poctivě jako listy.

   Sheryl Alexander Malcolm