Poslední káva

Ještě jsem ti neřekl, že už mi nemáš co dát,

a nepovím ti to nikdy.

Od klečení mě bolí kolena, tou tupou bolestí,

která škrtí a unavuje.

Když se modlíš, řetězy slov mě řežou do masa,

je to jeden tón, ale valí se odevšad.

Stěžuj si, klidně stále dokola, má ochrnutá duše leze,

kde zvuk se ztrácí v křiku těla.

Čekání není vždy vykoupením,

mlčení nezachrání čest,

slovo není totéž co pravda,

ani ta, z níž se rodí bolest.