Půlnoční vlk vlastní cestou.

Temný oblak převalujíc se hvězdným nebem ..

ustupuje před bodavými paprsky stříbřité záře luny,

rovněž i před mým chtíčem po jediném světle projíždějícím skrze temnotu ...

temnou čerň závoje paní noci přehozeném po půlnoční krajině.

-

Ostří měsíčního svitu s prvním proseknutím větví starých smrků ..

zarývá se hluboko v mé jinak nepropustné srsti,

prořezává se v hloubce odlesků mých divokých očí

když pozvednu hlavu k mé vytoužené lunární magii.

-

Naděje jiskřící se v kouzle steskného vití po mé rodině,

mých bratrech .. po mé směčce.