Násilné konverze ve 21. století

U mne je problem těla, prostředí a jejich interakce, třemi různými doménami. Jejich harmonie je podmíněná jejich konstrukcí. To znamená že nevím vteřiny kdy se stane (ne) štěstí. Třeba jednou jsem si řekl, že bych chtěl slyšet českou hymnu a ani ne za vteřinu mi začala hrát v mozku. Krásné ale nebezpečné.

Vypadá to jako sen ale je to mocnější. Třeba v léčebně mne v noci probudilo světelné tělo, vystupující z mého reálného těla. Já když mám sen tak si uvědomuji že se budím, že tělo sní a v toku informací si do jisté míry třeba i hovím a jsem excitován. Při popsaných zážitcích vím že něco není v pořádku. Jednou za dob kdy lidé neměli doma běžně internet, jsem šel do herny kde mládežníci hrály na počítači hry a jal jsem se hledat duchovní stránku o zenu. Našel jsem ale za mnou kluk na jiného vykřikl ,, já Tě zabiju. V ten moment se mi rozšířilo vědomí. V očích jsem viděl nějaký prodloužený prostor a náhle zmizel a já ucítil bolest v solaru. Spěšně jsem vstal a spocený a nemocný jsem dojel domů. Šel jsem do sprchy a najednou jsem viděl krásný meč napřímený do solaru. Je to choroba části mozku. Nebo jsem vyšel z knihovny a najednou jsem viděl padat červené listí ze stromů. Byl to sen, halucinace? Choroba na které deprofitují jiné funkce. Bez léků, opakuji, to nejde. Je to jako alergie. S lékem, kterého si v ideálním případě ani nevšimnete nevzniká ona schizofrenická rovnice.

Takže jste zopakoval "argument zkušeností" a že to bez "léků" nejde, ale neodpověděl jste na bod 2, na to nejdůležitější. Takže opakuju:

Ta "ataka", kterou jste popisoval, je sen?

 

Matěji Matěji. Vy nevidíte sklenici vody poloprázdnou ani poloplnou. Za každou cenu pomocí daktiloskopie se snažíte zjistit kdo ji vypil nebo vylil a nevěříte dítěti když vám tvrdí že mohla vyschnout. Jsou lidé kteří tvrdí že si nemoci způsobujeme sami, nebo že se pomocí nějaké záhadné psychologie dá téměř vše vyléčit. Dokud onu nemoc nebudete míti a neprojdete léčebnou, od toho všeho nebudete míti odstup, budete dále jen nepochopený. Představme si že mozek plní tolik funkcí jako symfonický orchestr. Nemoc postižený schizofrenií jede naplno a na dřeň ale je to kakofonie a to potřebujete absolutní sluch aby jste v tom udělal pořádek. Tělo je jeden problém a prostředí druhý. V jejich interaktivitě vzniká třetí problém. Já bez léků vyhořím. Zkoušel jsem to několikráte a ani s léky nejsem zcela zdráv. Už mi nepište. Máte bezpředmětný problém.

1) Vy by jste měl mít zkušenost s pacienty. (…) Já tu nejsem jako obhájce nebo žalobce. Jen mám přímou zkušenost s nemocí.

- Baví mě, že tenhle "argument zkušeností" používají i psychiatři (u nich je to "argument klinickou zkušeností"). Např. Ivan David to dělá. Není to samozřejmě žádný argument. Takhle byste "obhájil", že i homosexualita je duševní nemoc. "Vy nemáte klinickou zkušenost s homosexuály…" Homosexualita byla duševní nemoc do roku 1992. 

2) To se děje takto s onou atakou. Jdu spát. Celkem rychle usnu. Najednou se ve mne  rozsvítí obraz. Mám pořezané genitálie. Okamžik na to se prozjede strach, stres, smutek, bezmoc. Najednou obraz zmizí. Takových zážitků mám více než prstů.

- Takže ta "ataka" má být sen, nebo co?

3) S léky se toto neděje.

- Když si myslíte, že Vám psychofarmaka pomáhají, tak je berte. To ale neznamená, že máte nemoc.

Vy by jste měl mít zkušenost s pacienty. V léčebně a jejích programech a prostředích je co zlepšovat. Já tu nejsem jako obhájce nebo žalobce. Jen mám přímou zkušenost s nemocí. Mě spíše vadí že stát umožňuje prodej alkoholu a cigaret, bere za to peníze a nebuduje sociální prostředí. To se děje takto s onou atakou. Jdu spát. Celkem rychle usnu. Najednou se ve mne rozsvítí obraz. Mám pořezané genitálie. Okamžik na to se prozjede strach, stres, smutek, bezmoc. Najednou obraz zmizí. Takových zážitků mám více než prstů. S léky se toto neděje. I když kdo ví. Dnes jsem se ve snu mocně počůral. Zdál si mi pěkný sen o Papeži Františku a zesnulých příbuzných. Nejsem Váš oponent. Ataka je projevující se nemoc.

1) To není zrovna veselý pohled na roky úsilý vícera vědních oborů.

- 1. Tak, je to JINÝ pohled: Psychiatři interpretují přijetí identity psychiatrického pacienta násilně hospitalizovanou osobou jako uvědomění si reality v důsledku léčby. Druhá varianta: že psychiatři násilím a indoktrinací jedinci vnutili svou vlastní verzi reality nebývá zvažována.

2. Nemyslím si, že je to neveselý pohled: co je tak veselého na nevyléčitelné chorobě mozku?

3. Za psychiatrickou praxí žádné "roky úsilí vícera vědních oborů" nejsou. Psychiatrický výzkum je stejný fejk jako psychiatrická diagnostika a léčba. Psychiatři samozřejmě zneužívají výsledky skutečného výzkumu: když byl objeven inzulín, začala se schizofrenie léčit inzulinovými šoky; podobně v konstrukci psychiatrické teorie jsou využívány/zneužívány skutečné biologické objevy.

2) Můžeme to zkusit. Já vysadím léky a když dojde k atace začne te je brát.

- 1. Kdo říká, že to máte udělat? Znáte Szaszovy myšlenky? Berte si, co chcete, ale většina psychiatrických pacientů ty "léky" nebere dobrovolně, není v PN dobrovolně…

2. Mě spíš zajímá, co znamená to "dojde k atace". V psychiatrických textech je tohle zvláštně opomíjená kapitola.

3.Jinak v Psychiatrii pro praxi vyšly nové kazuistiky schizofreniků, zde: https://www.psychiatriepropraxi.cz/artkey/psy-201602-0007_Aripiprazol_v_lecbe_schizofrenie-jeho_vyuziti_v_klinicke_praxi.php

A nezdá se, že by léčba jakkoliv pomáhala, že by se cokoliv v životě těch lidí změnilo.

To není zrovna veselý pohled na roky úsilý vícera vědních oborů.

Můžeme to zkusit. Já vysadím léky a když dojde k atace začne te je brát.