Srpen

Srpen je měsíc Perseid
padají dolů, jakoby někdo střásal z koruny žňovky 
a země se otřásá, jakoby zase bombardovali Vídeň
kolemjdoucí jsou cítit vanilkovými stromečky a cigaretami z aut
jako šlapky
a děti si smutně prohlíží dny v kalendáři 
protože už brzy je přitlučeme na kříž školních aktovek
naučíme matematice, tvrdým a měkkým i a strachu 
rozkrájíme je na tvary helénských geometrů a postavíme je s křídou před třídu
právě když venku ptáci odlívají hroty šípů na nebi
a tak zapomeňte na město s dvorečky temnými jako hirošimské stíny
zapomeňte na malé hřbitůvky, kde jsme ještě nepohřbeni
nastupte předními dveřmi do bytů a po celou noc načerno 
zažívejte möbiových smyček točen na konečných 
kde hospody svítí do ulic mucholapkami jako majáky
kde se nadává na Ameriku a hosté
což jsou nádražní zloději, tramvajáci i funebráci, kteří za chvíli pohřbí den 
za soumraku mlčí jako za heydrichiády      
a zelené s rumy blikají jako semafory chvíli předtím než je vypnou
pak výčepní s hlasem nádražního hlášení v angličtině
protože češtinu dnes říká umělá holka 
se ptá co to bude 
a ty nevíš
a tak před tebou přistane pivo kyselé tou chvílí jako šťovík
srpen je krásný 
i voda v řekách plyne lenivěji
a pod mosty s vlaky do cizin ryby rozevírají žábry ve své němotě
za pláč novorozenců, k nimž patřím i já 
věčně se rodící z vlasatic a pelyňku za srpnů devatenáctých 
kamsi do panenských písků, abych směl zde zanechat mých šlépějí
i otisků řečí, s nimiž se na tobě dopouštím lásky 
a vosk tvého těla mi mizí pod prsty jako hořící svíce
ta má Bože 
když tvé vlasy mi voní zralým obilím a spálenou naftou ruských tanků 
když tvá ňadra jsou bílá jako rumunské přístavy 
jako tenkrát    
a tvůj klín je mi branou ke hvězdám a dál