Fikáčkovo tričko

Fikáčkovo tričko

Nejspíš z nerdí stylizace měl Jan Fikáček na své přednášce „Je čas jen iluze?“, která se konala na Přírodovědecké fakultě UK ¹, na sobě tričko hlásající „I’m not crazy. My mother had me tested“. Tedy hlášku Sheldona Coopera z Teorie velkého třesku, která se stala velmi populární a dostala se nejen na trička, ale i na hrnky a placky. ²

Lidé se smějí potrhlému PhD skálopevně přesvědčenému, že přese všechno je zde nakonec matkou zařízený test, na který se lze odvolat (a otázka PROČ je to tak směšné je určitě zajímavá), ovšem ve skutečnosti to veselé není. Diagnózou duševní nemoci se totiž legitimizuje to, že dospělé svéprávné osoby, které nespáchaly trestný čin ³, jsou zavírány do psychiatrických nemocnic na neurčitou dobu a násilně „léčeny“. Jinými slovy stát (a tudíž i společnost) jim krade velké kusy života, poškozuje jejich zdraví, způsobuje jim tělesné a duševní utrpení a obrovsky je stigmatizuje. A tito lidé se na rozdíl od Sheldona NEMŮŽOU odvolat na žádný test. A ne proto, že jím neprošli, ale proto, že neexistuje.
Smát se Sheldonově hlášce je tedy nevhodné nejen proto, že se tím zlehčuje utrpení obětí psychiatrického násilí, ale především proto, že se tím na ně svaluje vina za to, že se psychiatři rozhodli je věznit a mučit: Když neprošli testem, tak si za to přece můžou sami…

Je to tak, test na duševní nemoc neexistuje. Jak to napsal František Koukolík – což je velmi pro-psychiatrický živel – v textu pro časopis „Vesmír“ ⁴:
Schizofrenie se diagnostikuje jen na základě projevů změněného duševního života. "Objektivní" test, není pro schizofrenii - navzdory tomu, že její výzkum trvá déle než sto let - znám. "Objektivní" testování umožňuje s vysokou spolehlivostí určovat nebo vylučovat známá a dobře popsaná onemocnění, například nádory, choroby srdce a cév, stejně jako infekce. Pro diagnostiku schizofrenie však stále chybí základní, "nezávislý" nástroj a její diagnóza, někdy snadná, jindy jedna z nejtěžších vůbec, je věcí vzdělání, zkušenosti, odpovědnosti, někdy jistého šestého smyslu i určitého druhu dohody v rámci některé myšlenkové školy.

Čili dospělí svéprávní lidé jsou zavíráni na neurčitou dobu a pachatelé vraždy po roce léčení pouštěni na svobodu na základě „jistého šestého smyslu“ a „určitého druhu dohody v rámci myšlenkové školy“.
Co se týče „vzdělání, zkušenosti a odpovědnosti“, tak to, že neexistuje objektivní test (nebo klidně i „objektivní“, jak to píše Koukolík), znamená, že diagnóza je činěna na základě psychiatrových POCITŮ. Takže psychiatři jsou vzděláni na základě jakých pocitů diagnostikovat schizofrenii, dělají to mnoho let a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Psychiatrická diagnostika

Jak tedy psychiatři diagnostikují duševní nemoc, když neexistuje žádný test? („Objektivní test“ je koneckonců pleonasmus.)
Je to jednoduché. Především záleží na tom, zda se jedná o jedince, kterého psychiatři můžou násilně hospitalizovat a chtějí to udělat. Pokud ano, tak ho prostě zavřou a odůvodní tím, že „jeví známky duševní poruchy“. Psychiatři jsou indoktrinováni tak, že si myslí, že kdo je tak společensky slabý, že ho můžou bez problémů násilně hospitalizovat, trpí duševní nemocí, která tu společenskou slabost způsobuje. Čili proto pro psychiatra „můžu bez problémů násilně hospitalizovat“ implikuje „chci to udělat“. To je ten myšlenkový skleník, který je za tím, že psychiatrie je zavírání ne nemocných, ale bezmocných lidí.
Takže v těchto případech vzniká diagnóza duševní nemoci jako odůvodnění pro zavření jedince, kterého psychiatři mohli (a tudíž chtěli) zavřít.

Zbytek jsou jedinci, které psychiatři nemůžou bez problémů násilně hospitalizovat (a tudíž to nechtějí udělat). Předně je otázka, kolik takových lidí v psychiatrických nemocnicích pobývá, tzn., kolik z lidí hospitalizovaných v PN, tam je skutečně dobrovolně, tj. že proti nim psychiatři teď ani nikdy předtím nepoužili násilí. (Odmítám považovat osoby, které se sice léčí na psychiatrii dobrovolně, ale v minulosti byly násilně hospitalizované, za DOBROVOLNÉ psychiatrické pacienty.)
Obecně ale platí, že psychiatři nemají žádný důvod chtít, aby se tito lidé nestali jejich pacienty, a psychiatrická teorie jim v tom nijak nebrání. Jak řekl Cyril Höschl v Hyde Parku: Duševní poruchu máte, když nejste schopen v osobním životě, v práci, v zaměstnání nebo v koníčcích a ve volném čase figurovat a fungovat tak jako předtím ⁵ a jednotlivé duševní nemoci jsou definovány tak obecně (např. deprese), aby uplatňování tohoto kritéria nebránily.

Závěr

 Psychiatrická diagnóza je, že si psychiatři na základě svých pocitů přimýšlejí neexistující entitu, která má vysvětlit nežádoucí chování jedince resp. jeho špatné či zhoršené společenské fungování. Dělají to proto, že tak byli naučeni, a protože z toho mají existenční a existenciální zisk. Duševní nemoci si vymýšlejí psychiatři; proto na ně pochopitelně neexistuje objektivní test.
Pop-kultura reflektuje jen povrch (proto je to pop-kultura). Ovšem povrch psychiatrie není jen pozlátko, ale především lež: nepravdivá fakta a demagogie. Proto pop-kulturní fenomény reflektující psychiatrii šíří lež: ten obraz psychiatrie, který psychiatři potřebují udržet, aby si udrželi svou moc. Konkrétně Fikáčkovo tričko šíří lež, že existuje objektivní, tj. na lidské libovůli nezávislý, způsob jak diagnostikovat duševní nemoc; přitom psychiatrická diagnóza je prostě nálepka, kterou psychiatři ze zištných důvodů dávají jistým lidem.
Psychiatři mají v pop-kultuře pořádně vlivného pomocníka. Kvůli jejímu zaměření na současnost (což je doba psychiatrizovaná jako žádná jiná), kvůli její povrchnosti, kvůli tomu jak báječně se duševní nemoc hodí pro tvorbu zápletky… A tak vznikají psychiatristické agitky jako Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti, Dr. House, Sběratelé kostí a mnoho dalšího.
Nakonec ještě to, že šíření psychiatrických lží, kterým je Sheldonova hláška, rozhodně neomlouvá komediální žánr Teorie velkého třesku: Tyhle věci lze šířit POUZE na komediální rovině; drama by vyžadovalo ten test ukázat, což nelze, když neexistuje.

1) https://www.youtube.com/watch?v=nyMOuaa7hF0

2) https://www.google.cz/search?q=i%27m+not+crazy+my+mother+had+me+tested&num=50&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjq0Yac0oHWAhWCVRQKHbP9A9sQ_AUICigB

3) Čímž nechci říct, že zavírání osob, které spáchaly čin trestaný odnětím svobody, do psychiatrických nemocnic, je v pořádku. Není. Pouze to, že drtivá většina dospělých a svéprávných osob vězněných v psychiatrických nemocnicích takový čin nespáchala.

4) http://casopis.vesmir.cz/clanek/schizofrenie

5) http://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/213411058090504/
O hranici mezi normou a psychopatologií hovoří Höschl v čase 25:40 - 29:20.