Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBezvětří je hrobem pro každý vítr
Autor
Ozzozorba
Řada mnichů u zdi v tiché prosbě, sklání své čela na terakotovou podlahu. Rty vypouštějí staré zaprášené modlitby. Venku zpívají ptáci, rostou stromy, svítí slunce. Holé lebky bez očí, u pasu odřená žebrácká miska. Čím více otrhaný šat, tím více záře proniká pod kůži.
Hra světel a stínů maluje na zádech koláž života a smrti. Shrbení a pokrytí špínou. Nataženi starobylým výsměchem. Led lampou askeze, opaluji své hříchy. Sloupávají se jako stará oprýskaná barva. Tvoři bez tváře a bez vlasů.
Hrobaři lidského štěstí. Jing a Jang se do sebe zamotalo a celý ten chumel pokazil stroj. Mnich roste na stromě utrpení.
5 názorů
Nálada je jemnou logikou. Za oponou pocitů se odehrává opravdové drama života. Smysl je jen záplatou, kterou nahrazujeme slovo "Nevím".
Už název je zvláštní, ale zaujme. Dál mi to pak přijde mi to jako taková "zhulená" hra se slovy, poskládanými do zvláštních vět, které dávají spíš náladu než smysl. Snad to byl autorův záměr...