Z Pankrácké romance

Já také děkuji za vysvětlení, opravdu jsem se ještě nesetkal se psy o poprav, ale nemám důvod nevěřit tvým znalostem.

a2a2a, děkuji za komentář. Ale musím se k němu vyjádřit a uvést pár věcí na pravou míru. Psi: mám to z několika svědectví lidí vězněných na Pankráci, že před každou popravou vypustili bachaři psy. To pak prý všichni věděli, že se bude popravovat. Šibenice a ztrouchnivělé dřevo: to je oxymorón, samozřejmě, že byly ty šibenice sbité řádně, ale toho je takový protiklad, protichůdné vyjádření a trochu jsem za něj skryla popis komunistického režimu. Každopádně, moc děkuji za názor, jsem za něj vděčná a také za zmínku o citlivosti. :)

Obávám se, že toto téma je nad tvé síly a řekl bych, že nad síly drtivé většiny, možná i všech z nás. A protože ti schází autentický prožitek, nahradilas ho patetismem, třebaže nepochybně upřímným. první třetina básně je její nejlepší části, ale i tam už zaznívají příliš hlučné tóny, např. zakrvácená košile. A pak naprosto nadbytečné i fakticky nereálné zesilování jednotlivých obrazů, např. ...kati už vypustili psy..., psi se snad u poprav oběšením nevyskytují, nebo jakýsi nelogismus ....šibenie ze ztrouchnilého dřeva... (to by oběšenec jistě uvítal) a nakonecfučíkovské ...živote, měl jsem tě rád... Ale abych jen nekritizoval, když odmyslím zmíněné nedostatky,  zdá se mi, že text má plynulý rytmus a tobě neschází vnitřní citlivost, kterou, když ji budeš transformovat s odstupem času do vlastních prožitků, přinese jistě ovoce.