Zimní pohádka

Snížek a Ledík seděli na podezdívce plotu a kouřili. Nudili se. Ne že by neměli svoje úkoly, ale nějak se jim do nich nechtělo. Ledík měl být na kluzišti, protože začaly zimní prázdniny, a Snížek měl již od kalendářního příchodu zimy pracovat na horách, pravidelně rozmístěn v běžecké stopě.
"Hele, tam někdo jde," zvolal radostně Snížek a ukázal na postavu, která se k nim blížila. Hbitě seskočil s plotu a ulehl na chodník, který zabral v celé jeho šíři.
"Co blbneš?" podivil se znuděně Ledík a po krátké odmlce, kterou vyplnil mocným tahem z cigarety, dodal:
"Nejdřív přece já a ty až na mě, abych nebyl vidět, né, vole."
Snížek jen na půl úst odvětil:
"No jo, já už se nemůžu dočkat. Tak dělej!"
Ledík rychle dokouřil a odhodil zbytek cigarety daleko do trávníku. Snížek mezitím vstal s chodníku, počkal, až si Ledík lehne na jeho místo, a následně ho celého zakryl. Oba darebové se ještě chvíli vrtěli ve snaze zaujmout co nejakčnější polohu a poté ustrnuli v mrazivé nehybnosti.
Chodec se nezadržitelně přibližoval.