Zima

Se zmrzlou slzou radosti,
před stinnou stranou hojnosti,
jsi tu se mnou,
na mém scestí neřestí,
a na Tvém zcestí k neštěstí.

Bez Tebe neujdu už ani krok,
a z daleka
nenapsal bych tolik slok,
a už vůbec nedožil
tenhle dost-post-divnej rock.

Nejsi zrovna oblíbená,
vím,
jak si na Tebe stěžujou,
a ukrejvaj se před Tebou.

Nejsou jako já.

Čím víc se na Tebe těším,
tím hloub
a
důsledněji
hřeším.

Moc to neřeším...
nebo řeším?

Přišlas za mnou,
abys mým očím připomněla,
že půst je taky jenom změna
a kam růst v žádném případě se nemá.

Abych se zastavil a v Tobě našel,
abych nevyšláplou cestou dál už nešel,
abych viděl listy všech knih opadané,
abych věděl, že co jsem, je předem dané.

Abys krásu prázdnoty svým umem nadrobila,
abys pro nový nádech - vzdych - prostor dala,
abys Ladovi svoji věčnou úctu vzdala
a ostatní zas k dílu popohnala.

Že kruh končí na začátku,
že čas nepoběží po zpátku,
že umím se i spokojit s málem
a kdykoli být ze své vůle králem
jak Honza.

Přišlas, abys mi připomněla,
žes moje zima,
milovaná,
pro duši drahé klima.