Stále naživu

1. Letí hlavou dolů kolmo na betonový chodník z patra tak vysokého, že se to nedá napočítat na prstech. Má ale na rtech úsměv a v očích radost. Přivře oči a začne se od srdce smát. Hluboký smích. I přes to všechno svištění větru okolo hlavy svůj smích dobře slyší. Letí zrovna kolem šestého patra, udělá legrační obličej na kameru a směje se dál a dál...

2. Náklaďák ve vysoké rychlosti narazil do auta s pětičlennou rodinou. Úplně rozdrtil přední část auta a převrátil se na bok a zablokoval celou křižovatku. Policistovi, co přijel, se z toho pohledu udělalo špatně. Z té rodiny jsou mrtví všichni až na tu mladou. Vidí ji, jak sedí v sanitce. „Má zpřelámanou ruku a naražený žebra a asi lehkej otřes mozku, ale bude v pořádku.“ Najednou, jak vidí, se jí začalo prohýbat břicho a začala se rychle nadechovat a vydechovat. Chtěl někomu říct, ať ji jdou zkontrolovat. Ale uvědomil si že nejsou to problémy s dýcháním, ona se směje! Vzduchem se k němu blíží jemné a nevinné „chi chi chi“ a je slyšet čím dál víc když je holka čím dál veselejší a víc a veseleji se chichotá. A v jejích hlubokých očích je vidět nezlomitelné štěstí. Tak se asi směje anděl na nebi, nejveselejší malá žába. Z toho, jak se začala zubit, si všiml, že má vyražených několik zubů. A levé oko má podlité krví. Sem tam se při smíchu křečovitě prohne, asi jak ji bolí naražená žebra.

Najednou se na chvíli přestala chichotat a zpozorněla. Rukou, která není zlomená, vytahuje z kapsy mobil. Podél displeje je hluboká prasklina. Hodila jej na zem a on se rozpadl na dva díly. To jí stačilo, aby znovu spustila, a ještě víc a ještě hlasitěji a ještě srdečněji než předtím.

3. Jako kdyby mi tělo zevnitř rozleptávala kyselina. Neznámá nemoc mně už od dětství ničí život, vlastně se dá říct, že kvůli ní mi žádný život nenastal. Žádný přátelství, žádnej vztah.  Žádnej duševní rozvoj, pořád jsem na jednom místě a to ve své posteli. Celej den, protože na nic jinýho se nezmůžu. Teď je mi 30 a v životě nevidím žádné východisko, žádná terapie nefunguje, žádný lék neexistuje. Karty jsou rozdány. Běžně mi musí někdo pomoct, abych se vůbec postavil na nohy, dnes jsem měl ale tolik síly na to, abych svoje vyhublý tělo postavil na nohy sám a začal jsem se dlouze smát. Naposledy jsem se tak moc chechtal snad před 15 lety. Z toho smíchu se mi snad odkysličil mozek a zamotala se mi mírně hlava, to mi ale nezabránilo, abych se řehtal dál a ještě víc. Měl jsem z toho smíchu slzy v očích. Otevřel jsem okno ve svém pokoji a z okna jsem zařval dlouhé „Áááá“, což mě pobavilo a rozesmálo ještě víc.