Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZMATENÁ SOBĚ (TOBE?)
11. 04. 2002
1
0
999
Autor
Kamenna_Tvar
Tiché šplouchání větru v ulicích
hlučné ticho, těžké jako padající sníh
jak nelehké pochopit, jak věci správné jsou
když jednou jsi tady a hned zase na nohou
nemůžu dopustit, být takhle v rozpacích
když stydím se čím dál míň, čím větší je můj hřích
tak zkouším se pochopit a tebe zatratím
co vzal si mi stejně už nikdy ti nevrátím…
Je otázkou, co jsi chtěla říct, co jsi řekla (napsala) a jak Tvé
sdělení přijme někdo jiný.
Já samozřejmě nemůžu znát ten podnět, který tě vedl k napsání básně.
Můžu jen interpretovat, jak báseň působí na mne. A zrovna v tomto
případě se mi zdá formulace jasná.
První dva verše evokují pomocí počasí jakousi náladu.
V. 3 a 4 konstatují obecně známou věc.
Ve v. 5 a 6 popisuješ své pocity v dané situaci.
Závěrečné dva verše obsahují vzkaz druhé osobě ve vztahu k autorovi:
... tebe zatratím, ...nikdy ti nevrátím.
Těžištěm básně je hledání (emocionální?, duchovní?), ale ještě
nenalezení (proto možná onen závěrečný vzkaz), na něž se odkazuje
i v názvu - Zmatená.
A co jsi chtěla říct? Nevím, jen hledím do tmy ...
Šplouchání větru v ulicích
ticho, mne dusí jako sníh
jak poznat věci, jež správné jsou
když nemůžeš zůstat - věčně na nohou
nemůžu, nechci, zůstat v rozpacích
stále méně stydno mi - za můj hřích
...
...
Velice se omlouvám, za to výše napsané,
ale stojíš o hlubší kritiku, tedy, zvolil jsem
takto.
Z básně jsem osekal to co cítím jako přebytečné
a trochu zpevnil tvar. Rytmus básně sice odpovídá
náladě vykreslené v prvních dvou verších, bohužel
tento dojem přetrvává až do konce, kdy už je jasné,
že nejde o to, popsat rozmary počasí a v závěrečném
verši už je rozvleklost neúnosná. A to je dle
mého škoda, poněvaž závěrečná myšlenka by měla
být vyjádřena velmi striktně (proto jsem svou
parafrázi nedokončil, užil bych pravděpodobně
zcela jiných slov).
Nelíbí se mi hned na začátku dvě spojení:
tiché šplouchání a hlučné ticho (a vlastně celý
druhý verš). Šplouchání už samo o sobě evokuje
tichý zvuk - šplouchání neburácí.
Hlučné ticho je příliš otřepaná metafora, navíc
opakuje to, co již bylo řečeno v prvním verši:
tiché ... - ... ticho.
Zcela určitě by stálo za to zbavit se plevele
mezi řádky a možná také nelpět tolik na rýmu,
když metrika stejně není dodržena.
Nic ve zlém, jen upřímnost.
Hezký den
Je to tak truchu utahane... tohle nei hlubsi kritka, ale nazor radoveho ctenare.