Vánoční přání

Pod lampou v okénku krčí se světlo,
vločky se kmitají přichází mráz.
Dobro se ve zlo mi potichu spletlo,
city se míjejí co zbylo z nás?

I voda dávajíc vláhu všem stromům,
žíznivým každý den nabízí pít.
Přináší útrapy prasklin a zlomů,
v ledu prý miláčku nedá se žít.

Větřík jenž přes léto pohladil tváře,
při každém nádechu najednou pálí.
Smutné je dívat se jak chválí lháře,
za to že zalhal když všichni už lhali.

Sen plný radosti nám připravil sáňky,
s úsměvem protože jsme tady spolu.
Prý žádné strže jen malinké jamky
a už se bezhlavě řítíme dolů.

Spolu se mýlíme rychlostí světla,
vločky jak žiletky řezají tváře.
Jak jsi se proboha tahkle moc spletla,
jak jsi se dostala mezi ty lháře?

Popruhy praskají sáňky se lámou,
slzy se mění v led blíží se střet.
Vteřin je v hodině pořád však málo,
cit tiše umrzl v průběhu let.

Víš jsou tu vánoce čas plný zázraků,
pod lampou do ticha šeptám svá přání.
Štěstí ať nalezne každý z nás otroků,
slunce všem přinese toužebné tání.